Age of Jape (POL)

2006, Jape - Age of Gold, Belmez

Autor: Jana Němečková
Publikováno: 24. listopad 2025

Nar.

12.3. 2006, POL-KAUFRING Sp.

Míry:

175 - 165 - 195 - 21

Polská kariéra:

koniewyscigowe.pl/...age/of-jape

Kariéra v ČR:

Roviny: 10-9-1-0, 4 598 400 Kč;
Překážky: 12-6-2-0, 2 251 716 Kč

Největší úspěchy:

Vítěz Trojkoruny & Kůň roku 2009

Detail kariéry:

dostihyjc.cz/...41838

Původ:

pedigreequery.com/age+of+jape

Působení v chovu:

2015 - 2022

Úhyn:

19. prosinec 2022

Původ

Jape byl americkým odchovancem a plně tomu odpovídal jeho původ: na otcově straně byl prapravnukem Ribota s řadou silných lokálních vlivů typu Princequilla, Alibhai i War Admiral; na mateřské straně pocházel z fundamentální rodiny E.P. Taylora Belmona - Iribelle, k níž patřili Kůň roku Victoria Park i vlivný americký plemeník Vice Regent. Byl to také Taylor, kdo koupil a dovezl anglického Derbyvítěze Snow Knighta, posléze amerického šampiona trávařů; jeho daleko nejlepším potomkem zůstala právě dvojnásobná klasická vítězka a tříletá šampionka Northern Blossom. Stojí ale za zmínku, že tím dalším byla vítězka Yorkshire Oaks Awaasif, pocházející ze stejné kombinace s Northern Dancerem; Awaasif zná svět hlavně jako pozdější bábu legendárního Lammtarry.

Sám Jape byl italským Gr.2 vítězem na 2000 metrů a vítězem italského St. Legeru; byl také druhým z britského derby trialu Chester Vase. Vytrvalecké sklony rodiny ostatně potvrdil High Accolade, syn Japovy polosestry - druhý z anglického St. Legeru 2003 a respektovaný člen širší britské středotraťařské špičky ve čtyřech letech.

Jape strávil v polském chovu 21 let a stal se pětinásobným šampionem plemeníků. Z rovinových potomků vynikla trojnásobná klasička Kombinacja, vítěz St. Legeru Galileo, vítězka Oaks Magenta a vítězové Velké varšavské Tulipa, Night Express a Merlini; v ČR pak vedle Age of Japea ještě vítěz St. Leger Taro z blízké rodiny Tankreda a zimní královny Chennai s Divokou Šárkou. Japea ale samozřejmě pamatujeme i jako vynikajícího překážkového otce s nezapomenutelným Almanzorem, vítězem Ceny Vltavy Baggiem, vítězem Poplerova memoriálu Iraklionem nebo v zahraničí Gd.1 umístěným Demon Magic. V Anglii pak psal historii někdejší polský Kůň roku Galileo, už jako vítěz cheltenhamských Novices' Hurdle Gd.1.

Mateřský otec Belmez nesl silné francouzské vlivy včetně rodiny legendární Pearl Cap. Byl rozeným vytrvalcem, vyhrál dva trialy na 2400 metrů a po třetím místě v irském Derby za Salsabil opanoval King George VI. and Queen Elizabeth Stakes. V britském a později francouzském chovu ale nijak nezazářil, nejlépe dal vítězku Falmouth Stakes Carambu. Dále je mateřským otcem francouzského plemeníka Nicobara a třetím otcem Kameka.

Třetí otec Mill Reef, jen dvakrát poražený derbyvítěz, je legendou evropského chovu a podobně známým jménem je i Luthier, trojnásobný šampion francouzských plemeníků a velmi časté jméno mateřských částí evropských rodokmenů.

Rodina

Rodina Age of Japea směřuje k The Other Eye, nar. 1894, která se ještě v britském chovu stala bábou anglické derbyvítězky Tagalie. Z pozdějšího importu do Francie zanechala především vnuka Sans le Sou, úspěšného plemeníka, a rodinu klasických vítězek Fairy Legend, Mary Legend a Feerie. Age of Jape nicméně pochází z odlišné větve Montenegrine, která od počátku 20. století dala v podstatě jen zapomenuté duo Magnific a Malefaim, vítěze Grand Prix de Saint-Cloud 1953, respektive Grosser Preis von Baden 1960.

Překvapivě, třetí matka Age of Japea Viole d'Amour se umístila v Gr.3 Prix Fille de l'Air na 2100 metrů a doslovně přivedla rodinu do nové éry grupových koní, kde vynikají německý klasik Mythico, japonský klasik Fierement a v neposlední řadě Inns of Court, překvapivě solidní grupový plemeník.

Schéma bezprostřední rodiny Age of Japea

• Viole d'Amour (FR), 1972, Luthier
  • Luth Enchangee (FR), 1980, Be My Guest
    • Luth de Crystal (FR), 1987, Crystal Glitters
      • Khumba Mela (IRE), 1995, Hero's Honor1. Prix Chloe Gr.3, Noble Damsel Handicap Gr.3, 2. Diana Handicap Gr.2, 3. Prix d'Astarte Gr.3, My Charmer Handicap Gr.3
        • Madhya (USA), 2001, Gone West1. Prix Solitude L
          • Madonje (GER), 2007, Monsun4. German 1000 Guineas Gr.2
          • Madhyana (GER), 2010, Monsun
            • Mythico (GER), 2018, Adlerflug1. Mehl-Mülhens-Rennen Gr.2, Frühjahrs Meile Gr.3, 2. Dr. Busch-Memorial Gr.3, Premio Ambrosiano Gr.3, 3. Preis des Winterfavoriten Gr.3
            • Mythicara (IRE), 2019, Zelzal3. Waldpfad-Trophy Gr.3, 4. German 1000 Guineas Gr.2
        • Wilki (FR), 2005, Oasis Dream2. Prix d'Arenberg Gr.3, Prix du Bois Gr.3, 3. Prix de Cabourg Gr.3
  • Luth d'Or (FR), 1983, Noir et Or2. Prix Fille de l'Air Gr.3, 3. Prix de Royallieu Gr.2
    • Lune d'Or (FR), 2001, Green Tune1. Premio Lydia Tesio Gr.1, Prix de Pomone Gr.2, Prix de Malleret Gr.2, 3. Yorkshire Oaks Gr.1, Grand Prix de Vichy Gr.3
      • Learned Friend (GER), 2007, Seeking the Gold
        • Inns of Court (IRE), 2014, Invincible Spirit1. Prix du Palais-Royal Gr.3, Prix de la Porte Maillot Gr.3, Prix de Ris-Orangis Gr.3, Prix du Gros-Chene Gr.2, 2. Prix Jacuqes le Marois Gr.1, Prix de la Foret Gr.1, Prix du Palais-Royal Gr.3, Prix de Ris-Orangis Gr.3, 3. Prix du Pin Gr.3
      • Fierement (JPN), 2015, Deep Impact1. Kikuka Sho Gr.1, Tenno Sho (Spring) Gr.1 - 2x, 2. American Jockey Club Cup Gr.2, Tenno Sho (Autumn) Gr.1, 3. Sapporo Kinen Gr.2, Arima Kinen Gr.1
  • Romantic Age (GB), 1985, Mill Reef
    • Age of Gold (FR), 1994, Belmez
      • Age of Jape (POL), 2006, Jape

Age of Jape měl v ČR tři sourozence: Age of Knows, nar. 2001 po Who Knows, cca trojkového mílaře s krátkou kariérou; Age of Luck, nar. 2005 po Leonidas, někdejšího účastníka polského derby a listed umístěného steeplera z Karlových Varů; a konečně Age of Love, nar. 2008 po Tribal Instinct, od tří let proutěnkářku a steeplovou IV.kat. vítězku z Pardubic. Polská databáze uvádí ještě hřebce Alumn, nar. 2000 po Purist, jehož krátká kariéra tří posledních míst skončila v květnu tříleté sezóny.

Kariéra

Jako dvouletý běhal Age of Jape v Polsku. Pod vedením Andrzeje Walického se vypracoval z nadějného druhého místa v debutu k triumfu II.kat. na 1200 metrů nad Velbertem, vítězství I.kat. na stejné distanci nad Baby Nice a konečně k vítězství v listed Nagrodě Ministra Rolnictwa i Rozwoju Wsi, kde o nos zdolal předního dvouletka Indian Reef. Celkem tedy ze 4 startů získal 3 vítězství a druhé místo s výhrami 34 560 zlotých.

Už v tréninku Františka Holčáka a známých oranžovočerných barvách Bača Palkovice Age of Jape absolvoval vítěznou sérii 9 startů, která zahrnovala nejen českou Trojkorunu, ale pět klasických vítězství na obou hlavních exfederálních závodištích. Stejně tak je záhodno podotknout, že takřka čtyřdélkového vítěze Velké jarné ceny Funny Valentine Age of Jape suverénně porazil v Ceně trojročných žrebcov.

Vítězná vlna Age of Japea skončila až v červenci 2024, kdy ve slovenském Zlatém poháru podlehl Ryanovi; tím ovšem také překvapivě skončila rovinová kariéra Age of Japea, který přešel na proutěnky. Do konce sezóny byl listed vítězem z Grosseta; do konce té příští Gd.1 vítězem z Merana. Dostihový návrat v sezóně 2013 a dresu stáje Red Rebels už lépe nekomentovat.

Shrnutí nejúspěšnějších startů

2009
1. Cena trojročných žrebcov (1700m), Velká jarní cena (1600m), Červnový pohár (2400m), České derby (2400m), Slovenské derby (2400m), St. Leger (2800m), Saint Leger (SK, 2800m)
2010
1. Velká májová cena (2400m), Velká cena Slovenska (2400m) 2. Zlatý pohár (SK, 2600m) -------------- 1. Corsa Siepi di Treviso (pp, 3500m), Gran Corsa Siepi di Grosseto (L, pp, 3600m)
2011
1. Gran Corsa Siepi d'Italia (Gd.1, pp, 4000m), Premio Azienda di Soggiorno di Merano (pp, 3500m) Premio Pirelli (pp, 3500m)
2013
1. Cena III.kat. (cc, 4500m), Cena IV.kat. (cc, 3400m)
2014
2. Cena III.kat. (cc, 4000m)

Fotogalerie

Působení v chovu

• 2015 - 2018 - Vlachovice
• 2019 - ZH Tlumačov
• 2020 - 2022 - Vlachovice

Age of Jape působil v chovu osm sezón, přičemž zájem z prvních dvou sezón je dechberoucí:

Nejúspěšnější potomci ČR

Následující tabulka poukazuje na nepříjemnou skutečnost: navzdory příležitosti Age of Jape nedokázal dát jedničkového vítěze. Přesněji řečeno, v reálu nedokázal dát ani potomka umístěného v jedničkovém rovinovém dostihu. Jediným úspěšným rovinářem po Age of Jape se stala Loriana of Jape, čtvrtá v Oaks - téměř 12 délek za vítěznou Zariyannkou, což by v řadě jiných ročníků znamenalo závěr pole.

Co se týče celkového zhodnocení, Age of Jape patří ke zklamáním českého chovu. Na prvním místě - a zejména v kontextu silných úvodních ročníků - zaujme už procento startujících potomků, které je s 55% nemilosrdně nejnižší z dosavadních sledovaných plemeníků. O nic lépe na tom nejsou ani procenta vítězů - pouhých 32% - a potomků, kteří získali dotaci. V obou případech Age of Jape zdatně dohání nejhoršího Darsalama - ovšem hřebce se čtvrtinou Age of Japeových potomků.

Jak naznačil už úvodní komentář k jedničkovým potomkům, hrozivé jsou Age of Japeovy rovinové statistiky: 1.5% jedničkových rovinářů zásluhou samotné Loriany of Jape. I v tomto případě platí, že se Age of Jape řadí do společnosti nejslabších hřebců českého chovu, konkrétně Tribal Instincta.

Podle očekávání Age of Japea statisticky "vystřelily" celkové překážkové výsledky s 9.1% jedničkových překážkářů, nicméně toto konkrétní číslo neuvádí, že oproti "celkově horším" hřebcům typu Ray of Lighta a Stormy Jaila zatím Age of Jape nedal ani jedničkového překážkového vítěze.

Je na místě připomenout, že Age of Japea, který uhynul v závěru roku 2022, čeká ještě poslední klasický ročník s šesti potomky, z nichž tři jsou v tréninku a dva mají za sebou svůj dostihový debut. Jako člověk zabývající se chovatelskou statistikou ale mohu bezpečně prohlásit, že několik málo potomků už v žádném případě nebude mít šanci zvrátit Age of Japeovu úspěšnost. Pro představu: dokonce i kdyby se všichni tři současní potomci v tréninku stali jedničkovými vítězi, stejně Age of Japea neposunou dál než do společnosti Scyrise, stále na samém chvostu žebříčku českých rovinových plemeníků.

Fotogalerie

Vnuci

Do chovu byly zařazeny dcery: Britany of Age z Britain (2*), Čekanka z Čertovky (1), Fatra Glonka z Fatry Line (2*) a Wahida Age z Weltssio (1). Mimo III.kat. umístěné Fatra Glonky žádná z uvedených klisen nestartovala, stejně jako žádný ze čtyř vnuků v dostihovém věku.

V roce 2025 byly připuštěny Eternity z Earlien (Legionar) a Galéra z Galantery (Night Tornado). Mezi dosud startujícími klisnami jsou ještě např. spolehlivá Eli von Drachen z Elen, trojková vítězka Fable z Francais Belle, umístěná vnučka Kolymbie Katrin nebo slabší Nanabozo, vnučka Nany d'Anjou a Sagamixe.

Zhodnocení

Jak naši čtenáři vědí, v profilech plemeníků se nesnažíme jen přinášet přesná čísla jako podklad pro objektivní hodnocení kvality plemeníků i jejich vzájemné srovnání, ale také kontexty s možným vlivem na jejich výsledky. A Age of Jape je hřebcem, u kterého okamžitě zaujme jeden nezvyklý aspekt: naskrz vytrvalecké pedigree.

Moderní fanoušky zvyklé na to, že koněm odchovaným na St. Leger byl v podstatě každý druhý Sadler's Wells nebo Galileo, na tomto místě zastavím: u Age of Japea totiž nešlo jen o na dlouhé distance se "odklánějící" otcovskou linii nebo o jeden dva zásadní vlivy v původu. Šlo o stoprocentní genetické založení nad 2400 metrů, což je rarita, jejíž obdobu si nejsem schopná z hlavy vybavit.

Pro lepší ilustraci přikládám zjednodušené pedigree s nejvýraznějšími úspěchy hřebců, v případě rodiny s obvyklými distancemi startů. Jedinou výjimkou je zde vzdálený Hoist the Flag, který konstitučně nepřežil jaro tříleté sezóny a do chovu odešel jako oficiálně sedmifurlongový (1400m) vítěz. Ovšem i on byl synem druhého z Belmont Stakes Tom Rolfa a vnukem trojkorunovaného War Admirala, což je skoro nejdál, kam lze s americkou "vytrvalostí" zajít. V chovu se Hoist the Flag projevoval jako plemeník, který nemá sebemenší problém s devíti furlongy, a to je na USA velice slušné; řada Hoist the Flagových elitních vnuků kalibru Broad Brushe, Cryptoclearance, Sacahuisty až po neporaženou Personal Ensign pak bez potíží zvládala "americky klasických" 2000 metrů.

Pokud se podíváme trochu hlouběji, El Gran Senor i Mill Reef byli alespoň konvenčně "rychlými" dvouletky na 1200 metrů a Mill Reef i druhým z mílových Guineas. Naopak Alleged i Belmez ale ranost a rychlost zcela postrádali a Alleged byl navíc skutečným zdrojem vytrvalosti, když jeho potomstvo nezřídka vyhrávalo od 2400 metrů nahoru. Minimálně klasickým otcem byl ovšem i Mill Reef, který kromě vítězů Derby i St. Legeru dal i nejednoho ultravytrvalce (o sprinterech totéž říct nelze).

Age of Jape tak byl opravdu "skrz naskrz" odchován na distance 2400 metrů a spíš ještě dál. Problém přitom není přímo v tomto zaměření: je v naprosté absenci rychlosti v Age of Japeově pedigree.

Pro další pokračování článku si přizvu pomocníka a hosta z dob dávno minulých: Federika Tesia. Jeho knížky byly to první, co jsem si před dvaceti lety pořídila z nově dostupného Amazonu, a i v roce 2025 platí, že Tesio zůstává nepřekonaným géniem. Nebyl jen chovatelským teoretikem, byl veskrze empirickým člověkem sledujícím i etologii a dědičnost a obecně se snažil zjistit, "jak plnokrevník funguje." Jeho postřehy dodnes fascinují svou přímočarostí a hlubokou zkušeností - a co říci měl i k tématům rychlosti a vytrvalosti. Právě kapitolu o vytrvalosti Tesio uvedl devastující větou:

"V rodokmenu vytrvalce klasických kvalit téměř vždy najdeme dobrého sprintera."

Také cítíte okamžitý zásah Age of Japea? A Tesio pokračuje:

"Během posledních 50 let jsem pečlivě studoval rodokmeny více než tisíce vítězů velkých dostihů, až do sedmé generace a v některých případech až do dvanácté. Tak jsem objevil, že aby mohla být zachována vytrvalost s potenciálem vítězit, musí by občas oživena krví sprinterů od 1200 do 1600 metrů."

"Také jsem prošel záznamy všech ročníků Ascot Gold Cupu od roku 1807 do dnešních dní. Zjistil jsem, že koně, kteří vyhráli tento dostih na 4000 metrů bez prokázání rychlosti na kratších distancích, byli obecně zklamáním v chovu."

"Pokud mezi prvními pěti generacemi předků budou pouze vytrvalci, můžete se spolehnout, že takový kůň nedokáže vyhrát dostih na žádné distanci." Bez reprezentanta rychlosti na 1600 metrů v rodokmenu takový kůň nebude schopný 'výbuchů' energie, které jsou synonymem dostihové rychlosti.

Zastavme se na moment: výš jsme uvedli, že Age of Jape byl předním polským dvouletkem a vítězem Velké jarní - nebyl koněm "neschopným vyhrát dostih" ani oficiálně koněm "bez rychlosti na kratších distancích." Byl ovšem koněm jen středoevropské třídy a jeho časy - 1:12 na 1200 metrů, 1:28 na 1400 metrů a dokonce 1:43 z Velké jarní - nejsou žádné dechberoucí sprinty: nejlepší světoví plnokrevníci je běhají cca o 5-7, na míli dokonce o více než 10 vteřin rychleji. Pokud to samo nezní dost děsivě, 6 vteřin je pro plnokrevníka ekvivalent cca 100 metrů. Čistě podle času, což je jinak jen velmi relativní (!) měřítko, by Age of Japea ve Velké jarní coby klasickém testu pobila dlouhá řada hřebců z 50.-70. let. Obdobně se můžeme dopátrat, že Jape byl coby anglický dvouletek také umístěný na míli - ale v class E a ve stejně otřesně pomalém čase jako Age of Jape. Dál v článku se ale budeme zabývat řadou hřebců bez ohledu na jejich skutečnou rychlost, a proto tento odstavec neberte jako hřebík do argumentační rakve - pouze jako možné náznaky vysvětlení. Pomalý vítěz na míli zpravidla bývá pomalý vítěz, ne nutně mílař.

Každopádně, Tesio v několika úderných větách vysvětluje, v čem přesně spočívá potíž s Age of Japem jako plemeníkem, jehož potomci si na otcovské straně odnášeli neprůstřelné čtyři generace vytrvalců. A ačkoliv jde o "vousatou" argumentaci z počátku 20. století, osobně k ní mám obrovský respekt: z vlastní, už cca čtvrtstoletí dlouhé praxe dostihového historika totiž nevím o ničem, co by jí odporovalo. A naprosto nadčasově se Tesio vyjádřil k Ascot Gold Cupu, kde se - i s ohledem na současný fenomén jménem Stradivarius - na chvilku zastavme.

Na první pohled do výsledkové listiny Gold Cupu je totiž nápadné, že v dostihu historicky triumfovala řada velkých jmen mezi pozdějšími plemeníky: Persimmon, Cyllene nebo Bayardo; umístil se tu i Hyperion. Zdánlivě se tedy může zdát, že s Gold Cupem a čtyřmi kilometry nemůže být vůbec žádný problém. Ostatně, Cyllene byl dědem Phalarise - co víc si přát. Jenže Tesio měl jednu hlubokou pravdu: všichni tito "čtyřkilometroví" plemeníci byli zároveň elitními dvouletky do 1200 metrů. Tesio navíc poodhaluje tajemství Son-In-Law, který se tomuto trendu navenek vymyká s kariérou složenou ze samých "cupových" úspěchů: ač to ve většině databází chybí, i Son-In-Law byl startujícím dvouletkem a trenér neváhal ani tento pozdější "pilíř plnokrevné vytrvalosti" přihlásit do dostihu na 1000 metrů.

Minimálně zajímavé příběhy stojí i za dalšími plemeníky z Gold Cupu. Například trojkorunovaný Gainsborough, pozdější otec Hyperiona, byl také předním dvouletkem, jehož tříleté menežování patrně ovlivnil poslední rok první světové války. Totéž platí pro o 30 let mladšího Owen Tudora, absurdně vítěze Gold Cupu 1942 i otce moderních rychlíků Tudor Minstrel a Abernant. Pro úplnost dodejme, že oba sice pocházeli z rychlé rodiny Lady Josephine, jenže Owen Tudor dal řadu výborných mílařů i z původově vytrvalých klisen. A konečně, posledními úspěšnými plemeníky a dokonce šampiony v této roli, kteří si připsali skóre v Ascot Gold Cupu, byli Alycidon v roce 1949 a Sheshoon v roce 1960 - oba z matek mílařek. Vítězkou francouzských Guineas ostatně byla i Owen Tudorova matka Mary Tudor.

V kontextu "nutné rychlosti u vytrvalců," jak ji předkládá Tesio, se znovu vraťme k Age of Japeovi, v jehož původu typická výbušnost a absolutní dostihová rychlost prostě neexistovaly. Kromě zcela logického závěru, že na základě původu Age of Jape prakticky neměl jak dát koně rychlého na míli nebo 2000 metrů, se totiž nabízí hned následující logická úvaha: že k tomu tedy nutně potřeboval rychlé partnerky. A my se pojďme podívat, jak si s touto výzvou poradil český chov.

Partnerky Age of Japea

Age of Jape za svou kariéru dostal 91 různých klisen, z nich 13 bez dostihové kariéry. Zbylých 78 klisen tedy můžeme zhodnotit z hlediska vlastních distančních dispozic, ovšem situace kolem plnokrevníků nikdy není zcela přímočará: v našem případě do hry vstupují především dostihy dvouletých, které se zkrátka běhají na krátkých distancích, ať jde o budoucí vytrvalce či nikoliv. Podobně problematické by bylo sledování vítězných distancí, protože dvouleté vítězství nijak nereflektuje distanční optimum nezvítězivšího tříletka. Proto je nutné ke statistkám přistoupit trochu zeširoka a s prostorem pro interpretaci.

Nakonec byl zvolen přístup sledování nejkratších i nejdelších distancí startů, který by měl umět zachytit sprintery i vytrvalce. V souladu s komentářem k dostihům dvouletých více než polovina Age of Japeových partnerek startovala na distancích do 1200 metrů a do míle to bylo dokonce 68 ze 76 rovinářek (dvě klisny absolvovaly jen steeplovou kariéru). Maximální rovinové distance, které si klisny vyzkoušely, jsou ale daleko zajímavější: na sprintech zůstaly jen čtyři klisny a na míli dalších 9; pod maximem 2000 metrů zůstalo nakonec celkem 19 klisen. Jinými slovy, Age of Jape, který ABSOLUTNĚ NEZBYTNĚ potřeboval rychlé klisny, dostal mezi rovinářkami 75% partnerek schopných zaběhnout nad dva kilometry a dokonce 45% klisen startujících od 2400 metrů výš.

Na tomto místě připomenu již jednou zmíněný Tesiův výrok:

"Pokud mezi prvními pěti generacemi předků budou pouze vytrvalci, můžete se spolehnout, že takový kůň nedokáže vyhrát dostih na žádné distanci."

Fakt, že Age of Jape měl nejnižší procento startujících vůbec a druhé nejnižší procento vítězů mezi českými plemeníky, se s Tesiovou teorií shoduje nápadněji, než by se mi jako autorovi vůbec líbilo.

Ovšem rozbor partnerek Age of Japea ještě nekončíme, protože zbývá specifická kategorie: steeplerky. Age of Jape, troufnu si říci, měl od počátku pověst "sportovního" plemeníka vhodného pro produkci vytrvalců a překážkářů, a v souladu s touto představou dostal ne méně než PADESÁT steeplerek, tedy celých 64% svých startujících partnerek a 55% partnerek celkově.

32 z těchto 50 klisen na překážkách zvítězilo, od vítězky proutěnek na 2400m Pumy až po vítězku Velké pardubické Registanu. Průměrná vítězná distance Age of Japeových steeplerek je 3800 metrů; průměrná distance, na které startovaly, dokonce 4500 metrů.

Představa, jak plemeník doslova odchovaný na St. Leger spolu se steeplerkami běhajícími čtyři kilometry dává českému turfu nadějné mílaře a středotraťaře, je samozřejmě nepopsatelně absurdní. To, co český chov provedl s Age of Japem jako rovinovým plemeníkem, se dá vystihnout snad jen jediným slovem: poprava.

Age of Jape jako překážkový plemeník?

Aniž bych chtěla "diskutovat sama se sebou," předpokládám, že nejeden čtenář namítne, že produkce mílařů zkrátka "nebyla na stole" při volbě Age of Japea jako plemeníka. Že Age of Jape byl předurčený zastávat v českém chovu zcela jinou a už naznačnou roli: otce steeplerů, samozřejmě už vzhledem k proutěnkářské Gd.1 třídě.

Dejme opět slovo Federiku Tesiovi:

"Jednoho dne, když jsem procházel chovatelské záznamy, jsem si překvapeně uvědomil zvláštní fakt. Zjistil jsem, že nejlepší steepleři nebyli po překážkových vítězích, ale po dobrých rovinových vítězích. Rozhodl jsem se to ověřit, a zkontroloval jsem výsledky steeplechase za posledních 150 let v různých zemích. Co se zprvu zdálo paradoxem se ukázalo prostou pravdou: dobří překážkáři prakticky nikdy nedali jiné dobré překážkáře."

"Dokonce i v několika případech, kdy je mezi předky steepler, byl takový hřebec v první řadě především rovinovým koněm."

"Zjistili jsme tedy, že steepleři nedokážou předávat své charakteristiky, ale nevíme proč. Tady je vysvětlení, které napadá mě. Byl jsem pozván k příteli na venkově a na pastvině před domem byli tři steepleři, vítězové mnoha závodů. Bylo sedm hodin večer, čas krmení, a všichni nervózně pobíhali kolem branky. Čím to je, divil jsem se, že tihle atleti zvyklí skákat daleko větší překážky bez jakékoliv lákavé představy krmení, tu čekali, až jim stájník otevře branku? Dokázal jsem přijít na jediné logické vysvětlení: skákání je proti jejich přirozeným tendencím. (...) Kůň má čtyři základní chody: krok, klus, cval a trysk. Ale skákání je forma cvičení koním vnucená člověkem. Nemá přirozený základ a nemůže tedy být předána potomstvu. Podobně jako se každé dítě naučí samo chodit, ale ani 50 generací trénovaných akrobatů nezplodí dítě, které se samo od sebe naučí akrobatické prvky."

"Velcí vítězové na rovině reprezentují nejvyšší stupeň selekce a předávají potomstvu nejvyšší kvality. Kdyby odešli na skoky, jejich majitelé by přišli o značný zisk z připouštění - a proto jsou většina steeplerů druhořadá či ještě slabší zvířata. Proto není překvapivé, že překážkáři jako plemeníci nedokážou konkurovat nejlepším rovinovým plemeníkům v produkci vítězů."

Určitě jste si všimli, že tentokrát je vše takříkajíc politicky v pořádku: Age of Jape samozřejmě BYL primárně rovinovým koněm s výbornou regionální třídou. Mimochodem právě s tímto principem Tesio, zdá se, podruhé geniálně uhodil hřebík na hlavičku: proutěnkářem byl v posledních válečných letech francouzský Wild Risk, pozdější dvojnásobný šampion plemeníků. Wild Risk ale na rovinách dokázal prohánět skvělého Marsyase i výtečnou tříletku Folle Nuit, vítězku Prix Vermeille. Méně známým jménem je vítěz Grande Course de Haies d'Auteuil Count Schomberg, ovšem jinak také vítěz Goodwood Cupu a kůň schopný se na 1800m umístit za Best Manem, vítězem July Cupu. Count Schomberg dal vítězku Irish Oaks Reinu a také Contessinu, matku amerického Reigh Count - a přes něj, trojkorunovaného syna Count Fleet i vzdálenějšího potomka Prince Johna je dodnes přítomný v původech řady koní po celém světě.

Z ČR ale nemusíme za překážkáři chodit do Francie. I populární Scater byl jedničkovým vítězem a celkově na rovinách 2x vítězný a 4x druhý ze sedmi startů. Další exemplární jméno, Magnus, byl v Polsku vítězem I. grupy. Třetím slavným plemeníkem—překážkářem české historie byl samozřejmě Korok, ale jak fanoušci nejspíš dobře vědí z životopisu Václava Chaloupky, Korok po problematickém životním startu absolvoval jediný oficiální rovinový dostih v Olomouci a těžko říci, kde mohla ležet jeho skutečná dostihová třída, natož distanční optimum. Ke Korokovi se ale ještě dostaneme podrobněji.

Na tomto místě se totiž nabízí zapeklitá otázka. Pokud jsou proutěnkáři v pořádku do plnokrevného chovu, ale u vytrvalců je nutný zdroj rychlosti - jak to propána funguje všechno dohromady?

Pokud mě paměť neklame, až takto komplexně se Tesio nikde nevyjádřil. Připomněl však historku, jak se italská vláda pokusila, s vidinou celkového zkvalitnění italské plnokrevné produkce, koupit "nejlepšího a nejtvrdšího plnokrevníka na světě" - tedy vítěze anglické Velké národní. A skutečně byl dovezen vítěz ročníku 1877 Austerlitz, který se proměnil v kolosální selhání i v rámci tehdejší nevelké italské populace: jediní dva solidní vítězové měli pochybnou paternitu po připuštění dvěma hřebci a další dva, už jistě po Austerlitzovi, vyhráli jen podprůměrné dostihy na provinčních drahách ve Folignu a na Sicílii.

Vítěz Velké národní je samozřejmě extrém, ale otázka, jak může a má vypadat úspěšný překážkový plemeník, je naprosto relevantní a zůstává. Kde je hranice rychlosti a vytrvalosti pro takové hřebce?

Jelikož nemáme žádné teorie k ověření, pojďme si udělat malý empirický průzkum - ne nepodobně jako kdysi sám Tesio.

Nejprve zůstaňme u nás a navažme na předchozí odstavce. Scater byl pozdě začínajícím čtyřletkem a jedničkovým vítězem na 2400 metrů, což je také distance, na kterou byl vyslán opakovaně. Konvenčně je tedy považován za vytrvalce, ale kromě zcela chybějícího distančního optima ve třech letech (!) stojí za pozornost jeho český debut na 1800 metrů, kde Scater nejen suverénně o 3 1/2 délky porazil třetího z Velké jarní Maragada, ale navíc tempem rychlejším, než ten den zaběhli tříletci v trialech na 1400 metrů. Tyto ne nepodstatné detaily bohužel v online databázi Jockey Clubu chybí. Scaterův otec Dixieland i mateřský otec Skunks, ač oba také vytrvalci, byli rovněž vítězi na míli a Skunks dokonce vítězem polské Velké jarní.

Také Magnus, pozdě (ale přece) umístěný dvouletek na 1200 metrů, se po povinném "derby trailu" a startu ve vrcholném testu tříletých vrátil na kratší distance a se vší úctou jeho záznam vypadá, že mu "chutnaly" daleko víc než starty nad dva kilometry - včetně zmíněného I.kat. triumfu také na 1800 metrů. Magnus byl paternitním polobratrem Age of Japea a jeho mateřský otec Conor Pass vyhrál Irish St. Leger, nicméně když dva dělají totéž, není to totéž: Conor Pass byl také na 1200m umístěný dvouletek a Beauvallon, třetí otec, zase dvouletek umístěný na 1500 metrů. Zdůrazněme, že tady - podobně jako u Mill Reefa apod. - mluvíme o grupách, ne o class E. A co se týče Magnuse, v tomto kontextu předpokládám, že jeho jedničkové dvouletky kalibru Florestana, Shamana či Inguse má řada z nás ještě v živé paměti.

A nyní pojďme i na zmíněného Koroka, jehož případná rovinová třída zůstane ve hvězdách, ale původ máme k dispozici. Otec Astyanax nesl nádherný francouzský kros Djebel (2000-2400m) x Astérus (1600-2100m). Mateřský otec Coastguard byl vítězem na 1800m i umístěným z podobně dlouhé špičkové Prix d'Ispahan. A konečně, Simson byl kromě vítězství v maďarském St. Legeru i úspěšným tříletým a zejména čtyřletým (!) mílařem. Korokova prabába Reseda navíc dala Syriina pravého bratra Careviče, vítěze Velké jarní ceny i Svatováclavské ceny. Netřeba velké fantazie k závěru, že Korok, ač vítěz Velké pardubické, měl v pedigree rychlosti na rozdávání.

Ačkoliv "na rozdávání" asi nebude správný termín u Magnuse a ještě méně u Scatera, oba nějakou rychlost v pedigree i tu vlastní dostihovou bezpochyby nepostrádali. A v případě Scatera rozhodně stojí za připomínku, jakých úspěchů posléze dosáhl v chovu s mílařkou (!) Apartmou a s Playlet. Tu sice máme v paměti jako vítězku Oaks, ale znovu doporučím podrobnější pohled na její kariéru, kde Playlet jako čtyřletá nejen vyhrála bratislavskou dvanáctistovku, ale ještě prosvištěla dráhu tempem, kterým by bojovala o přední pozice ve všech jedničkových sprintech tehdejší sezóny. Jak praví klasik, ďábel se často skrývá v detailech... přičemž to, že Playletina nestartující matka byla po mílaři Bellyphovi ze sprinterské rodiny, už je "detail" do očí bijící.

Přirozeně však zatím mluvíme o naprosté hrstce hřebců a hlavně specifickém českém prostředí, což je na obecné závěry málo. Naštěstí v době internetu máme k dispozici doslova celý svět a jeho data. Pojďme se tedy podívat, jak se "dělají" překážkáři v zahraničí.

Světová cesta překážkového chovu

Status quo současné dostihové scény je zhruba tento: běžný fanoušek je plně přivyklý Coolmore national hunt divizi přepěchované elitními středotraťaři až vytrvalci, převážně s krví Sadler's Wellse a jeho synů (tu a tam nějakým Monsunem). Z tohoto pohledu se zařazení vytrvalce Age of Japea jako "překážkového otce" jevilo jako zcela normální a opodstatněný krok.

Jak jsme ale viděli na Magnusovi se Scaterem, vzdálené paralely nemusejí být vůbec přesné - a to dokonce ani když se týkají společných otců. Jako další krok se tedy podíváme, jestli mají evropští elitní překážkoví otcové ten samý typ původu jako Age of Jape.

Proč vlastně u vytrvalců a překážkářů tolik mluvím o původu? Jak Tesio mnohokrát zdůrazňuje, plnokrevník je hybrid, kombinující v sobě různé vlohy a různé vlohy také předávající svému potomstvu. Asi není geniálnější a názornější příklad tohoto principu než slavný bělouš Grey Sovereign:

Grey Sovereignova matka Kong byla vítězkou na 1200 metrů, ovšem po vytrvalém Baytown a s ultrasprinterem Sundridgem hluboko v pedigree. S italským Nearkem, brilantním dvouletkem i vítězem tříkilometrové Grand Prix de Paris, dala vítěze anglického Derby Nimbuse. Ovšem s Nearkovým synem Nasrullahem, dvouletým vítězem na kilometr i třetím z anglického Derby, dala Nimbusova tříčtvrtečního bratra (!!!) Grey Sovereigna, ortodoxního ultrasprintera, jehož potomstvo prakticky nestálo nad míli. Vzhledem k obdobnému profilu obou otců - a Nasrullahově schopnosti zplodit vítěze Derby i Oaks! - si celou situaci prakticky nejde vysvětlit jinak, než že - laicky řečeno - nejspíš Nimbus dostal od obou rodičů jejich "vytrvalejší vlohy" a Grey Sovereign zase od obou ty "rychlejší." Co přesně tyto "vlohy" jsou, to samozřejmě dodnes přesně nevíme - už sám Tesio, opět zcela nadčasově, zvažoval například rozdílné druhy svalových vláken. Ale fakt, že rodiče nepředávají na potomky univerzálně pokaždé stejné vlastnosti, by měl být jasný každému středoškolákovi znalému biologie pohlavního dělení buněk - a nebo každému, kdo má naprosto nepodobného vlastního sourozence.

Tento princip je nejspíš důvodem, proč - jak se zdá - záleží nejen na vlastní dostihové kariéře plemeníka a klisny, ale i na jejich původech. Či chcete-li, na oněch genetických vlohách, které nesou. Vezměme si ještě jeden příklad a tentokrát opět český - Koroka jako nejsilnější možný argument, proč je steepler a klidně i vítěz Velké pardubické do plnokrevného chovu absolutně v pořádku. Vysvětlení může být prosté: pokud má dotyčný steepler matku, která je genetickým založením mílařka, pak opravdu dost dobře může potomstvu předávat "rychlé" geny a vyrábět nejen dobré univerzály, ale i mílaře a dvouletky. Přesně jak to uměl Korok s dcerami Masise a Lyona, kteří byli dvouletými vítězi, případně ještě lépe v kombinaci s rychlíkem Balustradem.

Tato kapitola je ale nazvána SVĚTOVÁ cesta překážkového chovu. Pro nás asi nebude lepší místo, kde si ověřit, zda i dnešní překážkový plemeník potřebuje "genetickou rychlost," než na původech současných překážkových otců - teď už zcela kvantitativně a ne podle pár náhodných historických jmen. Pojďme si projít top 10 žebříčky současných national hunt plemeníků a podívejme se jak na jejich kariéry, tak na hlavní vlivy v jejich původech.

Pro přehlednost uvádím přímé odkazy na původy plemeníků i na zběžné Pedigree Query kariéry otců, spolu s distancemi nejlepších výkonů - tj. stakes a graded výsledků ve TŘECH A VÍCE LETECH. Jak sami uvidíte, většina současných elitních national hunt hřebců má kariéru velmi podobnou nebo "ještě horší" než Age of Jape. O původech to ale absolutně neplatí:

Žebříček překážkových plemeníků 2024/25 - Anglie a Irsko

Žebříček překážkových plemeníků 2024/25 - Francie

Ačkoliv je zvýrazněný text výmluvný, slovně vypíchnu: z uvedené dvacítky hřebců pouze jeden nemá v původu mílaře, ve smyslu grupa vítěze / umístěného na distanci 1600 metrů. Tím jedním je francouzský šampion překážkových otců Kapgarde, který je zajímavým případem: Garde Royale i Cadoudal nestartovali jako dvouletí a jako tříletí byli jasnými vytrvalci; při bližším zkoumání se však ukáže, že všichni čtyři (!) hřebci ve třetí generaci Kapgardova původu byli Gr.1 dvouletky, tři z nich úspěšní na 1200 metrů a Green Dancer, dvouletý grupa vítěz na míli, byl vítězem dvanáctisetmetrového debutu.

Přiznejme si, že podobná charakteristika platí pro Age of Japea, kde všichni hřebci na stejných pozicích byli grupa dvouletky do 1400 metrů - a to ještě Kapgarde pochází z proutěnkářské rodiny. Na to mohu pouze říci, že plnokrevný chov není matematika, viz Grey Sovereign. Jestli mohla např. hrát rozhodující roli přítomnost Mill Reefa o generaci dříve než u Age of Japea - stejného Mill Reefa, který vyhrál sprint dvouletých na červnovém Royal Ascotu? Nebo zda ji mohli hrát zmínění dvouletci? To už si netroufám posoudit. V každém případě - Kapgarde je očividná výjimka a napodobovat výjimky nebývá nejlepší cesta k úspěchu.

Nám nezbývá než uzavřít, že zcela v souladu se slovy klasika, v tomto případě Federika Tesia, téměř všichni současní přední otcové překážkážů nesou alespoň nějaký rychlý vliv v původu. Musím přiznat, že jako autorka jsem byla připravená obhájit byť jen 60% takových původů. Nečekala jsem, že to bude téměř sto.

Samozřejmě a jednoznačně musí jít o náhodu, a tak si pojďme, čistě pro zajímavost, projít i některá velká jména national hunt chovu posledních dekád, včetně synů Age of Japeova děda Allegeda:

Vlivní překážkoví plemeníci posledních dekád

Historie se nudně opakuje: dalších 11 jmen, dalších 11 očividných vytrvalců a zároveň dalších 11 hřebců s alespoň jedním rychlíkem v původu. Další jména nechť si čtenář, v případě zájmu, projde sám dle naznačeného návodu. My můžeme vcelku bezpečně - s 30 hřebci z 31 zkoumaných - prohlásit, že ano, zahraniční překážkový chov stojí na vytrvalcích. Ale opravdu ne na takových, co by si ze stáje sami došli na závodiště. A ačkoliv zdánlivě se Age of Jape hřebcům jako Yeats, Mahler nebo Masker Marvel podobá, jednoduše nikde v původu nemá stejnou rychlost jako oni.

A protože tvor zvaný "pedigree analytik" je z podstaty věci tvor nesmírně zvídavý, připravila jsem si na závěr ještě jednu "lahůdku:" seznam vítězů Velké pardubické s původy zpracovanými stejným způsobem jako u national hunt plemeníků. Pokud totiž Age of Jape měl být - spolu se steeplerkami - producentem právě tohoto typu koní, tak opravdu neuškodí vidět černé na bílém, jestli Velkou pardubickou skutečně vyhrávají koně narození z podobných spojení:

Vítězové Velké pardubické v posledních 20 letech

Přítomnost rychlíků v původech je opět takřka stoprocentní. Plynou z toho dva šokující závěry: zaprvé; ani vítězové Velké pardubické nejsou odchovávaní na tak extrémním původovém konceptu, jako měl Age of Jape; zadruhé, kupodivu přítomnost rychlé krve platí i pro český chov a tak "konzervativní" jména jako Nikas, Hegnus a Sacamiro.

Celkově máme v seznamu opět jedinou výjimku hodnou diskuze, a tou je Godfrey. Ten sice nemá v původu vyloženě rychlé hřebce, ale také žádného vyloženě ultravytrvalého - dokonce Ungarova kariéra byla St. Leger vs. patnáctka startů na derby distanci. Godfrey tak podle původu vypadá spíš na středotraťaře až derby koně než na vytrvalce. Sadler's Wells s Goofalikem v Godfreyho třetí generaci pak byli mj. grupa vítězi na míli - Age of Jape na těchto pozicích má tři stoprocentní vytrvalce - a Godfreyho matka Partoutatou je 3x3 prochovaná na Lypharda, elitního mílaře.

Nám nezbývá než shrnout, že dokonce i s vítězi Velké pardubické jsme s podobností k Age of Japeově původu limitně blízko nule.

Shrnutí a závěr

Poměrně detailně jsme si rozebrali, v čem byl Age of Japeův původ "unikátní," bohužel ne v ideálním slova smyslu, a také kde narážel na praktické chovatelské limity. Osobně věřím, že přesto Age of Jape, i jako zástupce raritní Ribotovy linie, mohl najít své uplatnění - ale jedině s využitou rychlostí od partnerek.

Zcela na závěr předložím ještě jednu statistiku. Age of Jape byl "domácím" plemeníkem vlachovického chovu, nicméně pod hlavičkou hřebčína či pod jménem ing. Ševčíka dostal pouze osm klisen z celkových jednadevadesáti. Jinými slovy, přes 90% Age of Japeových partnerek, spojení a původových konceptů naplánovali soukromí chovatelé.

Proč je tato poznámka zásadní? Odráží totiž stav českého chovatelství a míru jeho kompetence. Age of Japeův původ byl jasně a snadno čitelný a poskytoval naprostý dostatek vodítek, jak s ním jako plemeníkem zacházet. A pokud ne přímo vodítek, tak minimálně "varovných signálů" k bližší analýze, počínaje St. Leger duem Jape & Alleged a konče Mill Reefem, který je neoddiskutovatelným "derby otcem" od 80. let. "Pro jistotu" proklik na kariéru Belmeze, kde odshora dolů svítí "2400 metrů," opravdu není neřešitelná námaha. Jako autor mám samozřejmě výhodu retrospektivního pohledu a "po bitvě každý generálem," JENŽE: kariéry hřebců v Age of Japeově původu byly v roce 2015 stejné jako dnes. A také už stejně široce dostupné online.

Chovatelé by takového zhodnocení původu měli být schopní, stejně jako by měli vědět, že původ nad 2400 metrů prostě potřebuje přísun rychlé krve. To je takřka základní, triviální úvaha... A pokud vám z mé strany zní moc "nafoukaně," nezapomeňte: Tesio to věděl už před sto lety. A od pozdních padesátých let měla možnost se to od něj - když ne z vlastních zkušeností - naučit celá Evropa.

Age of Japeova chovná kariéra, jak proběhla, se v moderní dostihové zemi nikdy neměla odehrát.