Chovatelský zápisník A 1/1

Nemesia (GB)

nar. 1932, Coronach - Nepeta, Blandford

Autor: Jana Němečková
Publikováno: 26. březen 2025

Coronach
GB, 1923
Hurry On
GB, 1913
Marcovil
GB, 1903
Marco GB, 1892
Lady Villikins GB, 1885
Tout Suite
GB, 1904
Sainfoin GB, 1887
Star GB, 1887
Wet Kiss
GB, 1913
Tredennnis
GB, 1898
Kendal GB, 1883
St. Marguerite GB, 1879
Soligena
GB, 1905
Soliman GB, 1892
St. Gutheirn GB, 1897
Nepeta
GB, 1925
Blandford
IRE, 1919
Swynford
GB, 1907
John O’Gaunt GB, 1901
Canterbury Pilgrim GB, 1893
Blanche
IRE, 1912
White Eagle IRE, 1905
Black Cherry GB, 1892
Madam Spearmint
GB, 1915
Spearmint
GB, 1903
Carbine NZ, 1885
Maid of the Mint GB, 1897
Guisel
GB, 1901
Cyllene GB, 1895
Jenny Geddes GB, 1890

Hnědka Nemesia se narodila v roce 1932 u Jamese Buchanana, v dostihovém světě známého spíš pod jménem Lord Woolavington. Někdejší majitel palíren skotské whisky, filantrop a také nadšený chovatel plnokrevníků se proslavil především díky hřebci Hurry On, kterého koupil jako ročka za směšných 500 guineí. Hřebeček nebyl hlášen do Derby, ale jinak zůstal v šesti startech neporažený včetně válečného St. Legeru a Woolavington v něm dokonce získal kmenového plemeníka, který mu dal hned dva Derbyvítěze: Captain Cuttle a Coronacha. I díky nim se Hurry On později stal jedním z klíčových plemeníků 20. století.

Nemesia se narodila na sklonku Woolavingtonova života a do Napajedel byla prodána až po jeho smrti. Hned na první pohled zaujme její původ, který byl na svou dobu naprosto úchvatný: kromě Coronacha byl Derbyvítězem i Spearmint a Blandfordem s Cyllenem patří k plnokrevným legendám. Zajímavé je, že Blandford se narodil roku 1919 a Nepeta patřila do jeho prvního ročníku; Nemesia se tak narodila dávno předtím, než na dostihové dráhy vstoupili takoví velikání v Blandfordově produkci jako Brantome s Bahramem.

Výborná ale nebyla jen hřebčí část původu. Dr. Michal Nemesii přivezl do Napajedel ve stejném roce, ve kterém Morning Dew, pravá sestra Nepety, vyhrála Irish Oaks. A hříbata Morning Dew později získala další klasické triumfy: v obojích irských Guineas (Morning Wings, Good Morning a Grand Weather), v irském St. Legeru (Morning Madam) a Grand Weather přidal i druhé místo v irském Derby. Nemesii jako klisně z irské rodiny klasiků, s původem nabitým superúspěšnými plemeníky, tak naprosto nebylo co vytknout a byla by ozdobou i každého světového hřebčína, nejen Napajedel.

Ironií osudu zůstává, že Nemesia patřila k jednomu z méně šťastných importů. Spolu s ní přijela např. i Lady Brock, a to rovnou s hřebečkem, který se ukázal být budoucím Derbyvítězem Jánošíkem. Na něj navázali dvojnásobný klasik Brat i vnučka Lady Brock, čtyřnásobná klasička Bosna. Ta už byla vrstevnicí Nemesiiny poslední dcery Něvy, a ačkoliv rodina Lady Brock s naším příběhem nijak nesouvisí, možná částečně objasňuje události příští:

Rodina Nemesie se totiž v Napajedlích nikdy nezabydlela. Snad kvůli nepočetnému potomstvu, pokud lze dohledat z materiálů Slatiňan; snad právě kvůli chybějící výkonnosti. Nemesia nebývá uváděna v přehledech napajedelských rodin, a to i přesto, že v hřebčíně rodina žila první tři generace a počátkem 50. let se tu narodily ještě pravnučky Nemesie.

Produkce Nemesie

Vzhledem k téměř jednomu století od narození Nemesie nemáme úvodní data k rodině k dispozici, vyjma produkce zakladatelky:

Základ rodiny se velice rychle zúžil. Nejmladší dcera Něva dala pouze dva syny a potenciální větev prostřední Nemey skončila se třemi hříbaty a vnučkou. Nejstarší Nežárka zanechala šest dcer, jenže dcery provorozené Neteře se ukázaly být neplodné; o nic lépe si nevedla ani další Nežárčina dcera v chovu, Nevädza, po níž v Hubicích zůstalo jediné hříbě.

O to neuvěřitelnější je pokračování příběhu. Jediná další Nežárčina dcera v chovu, Nekla, odešla do Xaverova a dala šest hříbat v řadě, mezi nimi tři klasické vítěze: Nigeria vyhrála Velkou jarní cenu, Nil Čs. derby a Niagara Oaks. Klasické vavříny v dalších generacích okusily ještě Novela s dcerou Nanon; za zmínku ale stojí i Nigra, umístěná z obou jarních klasik, a polosestra Nanon Nela, čtyřikrát na klasické tabuli. Celkem dokázala Neklina rodina produkovat jedničkové koně po dalších ŠEST generací.

Schéma 1: Úspěchy rodiny Nemesie

Fotogalerie

Díky úžasnému archivu paní Gabriely Jeníčkové vás teď zvu na menší cestu časem - půl století zpět do xaverovského chovu:

Dvojnásobná klasická vítězka Novela © Gabriela Jeníčková
Dcery Novely, klasicky úspěšná Nela po Court Gift a rychlá Noarka po Arcaro © Gabriela Jeníčková
Novelina nejlepší dcera, dvojnásobná klasička Nanon, vpravo s dcerou Nerou © Gabriela Jeníčková
Jedničkové dcery Nanon, pravé sestry Nikaia a Nozaki po Kento © Gabriela Jeníčková
... Nera po Arcaro a Nautika po Beauvallon © Gabriela Jeníčková
Neliny dcery Nemera po Mehari a Něžná po Saragan © Gabriela Jeníčková
Nemeřina dcera Něha, výborná sprinterka © Gabriela Jeníčková

Poznámka k osudu Nila

Je celkem známým faktem, že derbyvítěz Nil svého času působil v polokrevném chovu, a to na statku Libouchec na Ústecku. Autorka shodou okolností vyrůstala kousek odsud a v 90. letech po jakémkoliv chovu či jeho historii nebylo ani stopy. Pokud po éře státního statku zůstalo dědictví, tak pouze ve formě zničeného místního zámku, jehož nedávnou obnovu několikrát zmiňovala i celostátní média.

Libouchecké údolí, kde strávil kus života derbyvítěz Nil

Zásadnější je, že podobná charakteristika platila pro celé okolí, doslova "koňoprázdné" s výjimkou jezdeckých oddílů v okresních městech. A ačkoliv je konkrétně okolí Libouchce jako stvořené pro nádherný hřebčín, celý geograficky členitý region příliš těsně přiléhá na německou hranici, rozsáhlá pískovcová skalní území a navazující Krušné hory s hornickou minulostí. Na jihu se zvedá České středohoří, padající posléze strmě k Labi - dopravní tepně mezi průmyslovými městy. Do sporadicky obydlené krajiny, notabene historicky neměckého pohraničí se všemi poválečnými důsledky, jezdecký ani dostihový sport nikdy nepatřil.

50 kilometrů na západ, na Mostecku, později vznikl chov ve Svinčicích a 60 km východně zase Mimoň. Počátky obou chovů se však datují až do 60. let - tedy už za Nilova života. I tak si ale těžko představit větší zájem o slabého derbyvítěze a nijak úspěšného steeplera jako plemeníka.

Tolik k obrázku, jakou "příležitost" asi mohl mít v chovu derbyvítěz Nil. Pro samotný příběh jeho triumfu jinak odkážu na Dostihy o modrou stuhu Martina Cápa - jakékoliv povídání by z mojí strany bylo asi jen nošením dříví do lesa.

Formování rodiny

První zásadní událostí bylo, že Nilova polosestra Nigeria, výborná i proti hřebcům, zůstala bez hříbat. Oaksistka Niagara, třetí z tria klasických sourozenců, byla plodnou matkou šesti dcer, z toho tří zařazených do chovu - Nica však byla utracena jako desetiletá a Nixe, která se dostala do Vlachovic, jako matka zcela zklamala. Poslední Niagařina dcera Nigera, sama klasicky umístěná, sice dala jedničkového Ned Admirala, ale Xaverovu s ní došla trpělivost po šesti letech bez potomka. Xaverovští dali šanci ještě její dceři Nancy, což skončilo opakovanou jalovostí, prodejem na Slovensko a utracením v deseti letech.

Xaverovu tak zůstala jen veleúspěšná větev Novely, jejíž potomci měli průměrné GH téměř 70 kilogramů (!). Od ní se ovšem poněkud odvrátili dostihoví bohové. Xaverov dal velkou šanci výborné Nele, jenže její potomstvo mělo obrovskou úmrtnost - v letech, kdy je vůbec donosila. Z potomstva Nemery vynikla výborná sprinterka Něha, ale bohužel uhynula březí po prvním připuštění Burslemem.

Sama Nanon byla bezesporu dobrou matkou se čtyřmi jedničkovými dcerami, ale její rodina v dalších generacích přece jen začala ztrácet svůj vysoký standard. Možná by se někde v potomstvu vyloupl další klenot, kdyby během let nezačala kolísat rovněž kvalita plemeníků...

A co se týče posledních sester Nanon, Naději zařadily do chovu Slušovice, ale bohužel uhynula jako sedmiletá. A šikovná Noarka zanechala čtyři nevýrazné potomky před úhynem v patnácti letech.

Rodinu přesto potkala ještě jedna pamětihodná událost: s Nikaiou se po 30 letech vrátila do Napajedel. Právě Nikaia ale dnes může sloužit jako dobrý příklad, že samospásná nejsou ani Napajedla, ani jedna klisna rodiny: i přes skvostnou šanci s napajedelskou plemenickou elitou a ŠEST DCER V CHOVU v jejím potomstvu nebyl jediný opravdu třídový kůň - natož záchrana rodiny pro budoucnost.

Poslední léta

Podobně jako v případě Cédy jsme byli přímými svědky vyhynutí rodiny, aniž bychom si toho příliš všímali. I moje generace jetě pamatuje koně jako druhého z "Michala" Nikiho, šikovného steeplera Nikolesa, Neurona, Nirpet House nebo nezapomenutelného Nera Krvavého Básníka.

Rodina se nakonec "podívala" až do druhé dekády jednadvacátého století, kam ji přivedli potomci Nanon - konkrétně vlachovické Nadiny, zákupské Netty z Nealko a Nikaiiných dcer. Vůbec posledním plnokrevným hříbětem rodiny se zdá být Normen of the Grey, narozený 2012 po Rosensturmovi z Neřesti.

Schéma 2: Poslední členové rodiny Nemesie

Fotogalerie II: jednadvacáté století

Jedni z posledních koní rodiny: Nikaiini vnukové Nikolesa a Nirpet House © Gabriela Jeníčková
Někdejší mimoňská klasická naděje Niki a vnuk Nely Nelat © Gabriela Jeníčková
Osobní vzpomínky autorky na rodinu Nemesie - a zároveň dva z úplně posledních zástupců na dráze:
polobratři Nazgůl a Nero Krvavý básník © Jana Němečková

Post scriptum

Chybělo málo a veterán Nero Krvavý Básník by se stal zcela posledním koněm rodiny, který protnul dostihovou cílovou pásku. Jeho kariéra se uzavřela 6. října 2012 v Lysé nad Labem, kde sám Nero uzavíral doběh druhého dostihu. Stejný den ale absolvovala jeden ze svých sporadických startů šestiletá Naďa, dcera Gay Devila a Nicanie. Cca půl hodiny po Nerovi to byla právě ona, kdo uzavřel pětasedmdesátiletou historii rodiny Nemesie v ČR.

Naďa s Radkem Manem uzavírají historii rodiny Nemesie, foto archiv webu

Na okraj:
27. října 2012 se v posledním dostihu pardubického odpoledne i celé sezóny objevila ještě slovenská Nasaireé. Dostih ovšem nedokončila a laskavý čtenář snad uzná, že zadržení slovenského koně coby "poslední moment rodiny" zní přece jen kostrbatě. :) I s ohledem na absenci fotek z bídného počasí a sněhové vánice proto ponechávám tento "titul" skutečně poslednímu koni z rodiny Nemesie, který kdy finišoval v dostihu - tedy Nadě.