Keen (GB)

1981, Sharpen Up - Doubly Sure, Reliance

Autor: Jana Němečková
Publikováno: 202; Aktualizace: 26. září 2025

Nar.

12. duben 1981, Howard de Walden

Míry:

168 - 209 - 22.5

Kariéra:

5-2-2-0, 25 325 liber

Největší úspěchy:

2. St. James's Palace Stakes Gr.1

Online původ:

pedigreequery.com/keen2

Potomstvo na webu Jockey Clubu:

dostihyjc.cz/...potomci

Působení v ČR:

1997 - 1998, pronájem

Úhyn:

10. srpen 2005, Beechwood Grange Stud; infarkt

Původ

Stejně jako Arcane, i Keen přijel do Napajedel s ohromující pověstí - nejen jako "slavný bratr" hned dvou šampionů, ale i jako kůň vynikajících kvalit, mj. pátý z klasických Two Thousand Guineas. Proto možná překvapí, že při bližším pohledu nebyl jeho původ až tak extrémně skvělý, jako u Arcanea:

Ryzák Sharpen Up ukončil krátkou, avšak výraznou kariéru se statistikou 8-5-2-0. Byl výborným sprinterem, získal Middle Park Stakes na 1200 metrů a jako tříletý přišel druhý v July Cupu - přemohla ho tu málo známá Parsimony, umístěná ze Sprint Cupu, Nunthorpe Stakes i dalších elitních sprintů. V chovu pak Sharpen Up překonal všechna očekávání: dal šampiona mílařů Krise, šampiona sprinterů Sharpo, šampiona dvouletých Diesise, šampionku dvou kontinentů Pebbles, dvojnásobného šampiona mílařů Selkirka, vítěze "Arku" Trempolina nebo francouzského derbyvítěze Sanglamore, abychom jmenovali jen ty nejlepší.

Sharpen Up se stal jedním z hlavních pokračovatelů linie Native Dancer mimo Mr. Prospectora, vedle Sea-Birda a americké větve Raise a Native. V českém chovu vedle Keena působil i šampion plemeníků 1993 Sharp End.

Reliance prohrál jedinkrát v životě - v Prix de l'Arc de Triomphe s vrstevníkem Sea-Birdem. Zatímco Sea-Bird získal francouzské trialy a anglické Derby, Reliance si připsal to francouzské, Grand Prix de Paris a posléze i Prix Royal-Oak. Reliance odešel do chovu s Timeform ratingem 137, ovšem jako otec dal pouze excelentní vytrvalce Recupere (Prix Jean Prat) a Proverb (Goodwood Cup). Dějiny však přepsal s jejich vrstevnicí, klisnou Surama - matkou legendárního německého Surumu. A mimo ni i se syny Doubly Sure - viz rodina.

Crepello získal Dewhurst Stakes, anglické Guineas i Derby; je však notoricky známé, že neměl zdravé nohy a po Derby přepustil anglickou scénu hvězdnému Ballymossovi. Navzdory očividné měkkosti, kterou prý předával, Crepello zanechal Koně roku Busted a klasické vítězky Caergwrle (One Thousand Guineas), Celina (Irish Oaks), Crepellana (Prix de Diane) a Mysterious (Guineas i Oaks); vedle nich také šampionku Soft Angels a zdatné rivalky předních hřebců Lucyrowe (druhá ve Wills Mile za Habitatem) a The Creditor (vítězka Lockinge Stakes). V chovu se Crepello stal šampionem britských plemeníků 1969 i šampionem mateřských otců 1974; Busted se stal vlivným plemeníkem a dcery Crepella patří k elitě evropského chovu, včetně dcery Love In (německá rodina Lomitase), vnučky Welsh Flame (rodina Salsabil) nebo pravnučky Daltawy (Daylami, Dalakhani).

Honeyway byl především skvělým sprinterem, vítězem July Cupu 1945 nad Golden Cloud a umístěným z dalších dvou ročníků; dokázal však také vyhrát Champion Stakes na 2000 metrů nad vítězem irských Guineas Clarem a skvělým mílařem Radiotherapy. V chovu dal klasické mílařky Dictaway a Honeylight, ale především tmavého hnědáka Great Nephew, hřebce dost rychlého na kilometrový sprint ve dvou letech a v dalších dvou sezónách elitního evropského mílaře, druhého z Guineas za Kashmirem a vítěze Prix du Moulin de Longchamp 1967, vedle skutečně mnoha dalších úspěchů.

Jedním z nich však byla i prohra s Crepellovým synem Busted v posledním furlongu Eclipse Stakes 1967; kuriózně o osm let později synové obou hřebců, Grundy a Bustino, svedli legendární souboj v "dostihu století" King George VI. and Queen Elizabeth Stakes. Tentokrát triumfoval Grundy a i díky němu se Great Nephew stal šampionem plemeníků 1975; tutéž poctu získal ještě v roce 1981 díky Shergarovi.

Zpět ještě k Honeyway, který se stal vlivným mateřským otcem s Diatome, třetím hřebcem ročníku za Sea-Birdem a Reliance, v Austrálii působícím Le Cordonnier nebo francouzským Carwhite. Pravnuky Honeyway byli plemeníci Mummy's Pet, Double Form, Fabulous Dancer nebo americký Saros. V českých původech je Honeyway známý jako děd Scottish Rifla.

Rodina

Matka Doubly Sure byla jedenkrát umístěnou z pěti startů. V chovu dala šest vítězů - vedle takřka posvátného dua Krise s Diesisem také dobrého mílaře Rudimentaryho po Nureyev, třetího z Lockinge Stakes Gr.2 za Selkirkem; Gr.2 umístěného sprintera Presidium po General Assembly; dále Gr.2 umístěného mílaře Keena, stakes vítězku Escrime po Sharpen Up a umístěného Risk po Reform. Zde je na místě se zastavit u obou slavných bratrů:

Provorozený Kris byl fenomenálním mílařem se statistikou 16 startů, 14 vítězství a 2 umístění. Gr.3 vítěz ve dvou letech, Kris vyhrál trialové Greenham Stakes a posléze elitní St. James's Palace Stakes, Sussex Stakes, Crystal Mile a Queen Elizabeth II. Stakes; o rok později přidal do výčtu elitních mílí i Lockinge Stakes. Jak bylo zmíněno, prohrál jen dvakrát - Two Thousand Guineas s outsiderem Tap On Wood a Queen Elizabeth II. Stakes ve čtyřech letech s výborným klasickým vítězem Known Fact. Kris se stal Timeform šampionem mílařů 1979 a o rok později evropským šampionem starších mílařů.

V chovu se Kris uvedl hlavně jako skvělý otec klisen. Proslavila ho vítězka trojkoruny klisen Oh So Sharp, díky které se stal šampionem plemeníků 1985, a také dvojnásobná vítězka Oaks Unite. Vítězka Prix de Diane Rafha se stala matkou plemeníků Invincible Spirit a Kodiac, třetí z Prix de l'Arc de Triomphe Kozana pak bábou High Chaparrala. Vedle nich dal Kris ještě osm (!) dalších klasicky umístěných klisen. Krisovi synové Common Grounds a Sure Blade se stali dobrými plemeníky, ale bohužel nesplnili naděje na pokračování linie.

Diesis získal titul šampiona dvouletých, ale po výrazně slabší kariéře, která čítala páté místo v debutu, malý stakes triumf a první místa v Dewhurst Stakes a Middle Park Stakes. Jako tříletý Diesis nebyl zdravotně v pořádku a po zklamání v Guineas a květnovém startu v Kemptonu odešel do chovu.

Narozdíl od Krise, který strávil celý život v Anglii, byl Diesis poslán do Kentucky. I on dal dvojnásobnou klasičku Diminuendo a oaksistky Love Divine a Ramrumu, ale také vítěze Eclipse Stakes a šampiona irských tříletých Elmaamula a pětinásobného Gr.1 vítěze a šampiona starších Hallinga. Zmínku ale zaslouží i vítěz kanadského Rothmans International Husband, vítěz australského Caulfield Cupu All the Good, a až po smrti Diesise překvapili Ameriku ještě trojnásobná Gr.1 vtězka Magical Fantasy a vítěz Arlington Millionu Debussy.

I Diesis zanechal obrovský vliv napříč generacemi, včetně vnuka Dylana Thomase, pravnuka Shalaa a už Hallingova pra-pravnuka Almanzora. Ale třebaže se Halling stal klasickým otcem a Elmaamulův syn Muhtathir šikovným Gr.1 plemeníkem, tak asi jedinou nadějí na přežití jeho paternitní větve už je dvaadvacetiletý Doctor Dino ve Francii.

Pro úplnost dodejme, že plemeníky se stali i ostatní synové Doubly Sure. Rudimentary dal třetího z Racing Post Trophy Housemastera a třetí z Poule d'Essai des Pouliches Lethals Lady, později Gr.1 umístěnou v USA. Ještě slabší kariéru měl Secretariatův vnuk Presidium, který se zapsal do historie jako mateřský otec irského derbyvítěze Cape Blanco. A připouštěl také nestartující Doubletour, který z minimální příležitosti dal druhého z irských Guineas Guided Tour.

Z dcer Doubly Sure se v chovu prosadila jediná, nestartující Pris po německém Priamosovi, která sice dala jen čtyři vítěze, ale z nich vítěze Gr.2 Lockinge Stakes Prismatic a o šest let mladšího Perpendicular, který v Gr.2 Prince of Wales Stakes porazil duo šampionů Opera House a Kooyonga.

Jak detailní popis Keenových bratrů, tak poznámka o dcerách naznačuje, co bylo zásadní na Keenově rodině: výjimečná produkce Doubly Sure.

Bába Soft Angels vyhrála Princess Margaret Stakes a dokonce Royal Lodge Stakes nad pozdějším dvojnásobným klasikem Sodium, což jí po zásluze přineslo titul šampionky dvouletých klisen. Mimo Doubly Sure však žádná z jejích dcer nic neznamenala, na dráze ani v chovu.

Prabába Sweet Angel byla malou vítězkou z pěti startů. Sama dala nejméně šest vítězů a vedle dobrého tříletka Sweet Mosse, vítěze Dante Stakes, to byl především Sucaryl, druhý z irského Derby za Riboccem a třetí z Prix Royal-Oak za výborným vytrvalcem Samosem. Obou hřebců se Angličané promptně zbavili směr Austrálie a Nový Zéland, kde oba zanechali ojedinělé Gr.1 potomstvo, ale žádný zásadní vliv.

Čtvrtá matka No Angel nestartovala a v chovu dala hřebce Faust a Crepes d'Enfer, jedenkrát umístěné v budoucích Gr. dostizích bez jakékoliv důležitosti. Polosestra Sweet Angel a obou hřebců jménem Bally's Mill dala velmi dobrou tříletku Mil's Bomb, dvojnásobnou Gr.2 vítězku z Park Hill a Nassau Stakes, druhou z Gr.1 Yorkshire Oaks a třetí z Gr.1 Coronation Cupu za Bustinem a Ashmore. Mil's Bomb neznechala potomky, ale její sestra Milly Moss po Crepello založila širokou větev rodiny, z níchž pocházeli vítěz Irish 2000 Guineas Indian Haven, jihoafričtí plemeník Count Dubois a Imperial Stride a také někdejší nadějný dvouletek Daggers Drawn.

Pátá matka Fair Angela by přidala pouze vnuka Marche Persan, nedůležitě třetího z Grand Criteria 1970 za My Swallow. Sedmá matka Angela pak byla bábou Nearkovy vítězky Irish Oaks Admirable, jejíž syn Rising Flame se stal několikanásobným šampionem japonských plemeníků v pozdních 50. letech. Celkově jde o málo významné střípky a lze říci, že celou pověst rodiny skutečně udělala až Doubly Sure.

Dostihová kariéra Keena

Hřebce trénoval Henry Cecil a Keen měl tu smůlu, že se narodil do jednoho z nejsilnějších ročníků tříletých v Evropě, do kterého patřili Sadler's Wells, Darshaan, Rainbow Quest, El Gran Senor nebo Lear Fan. Po Royal Ascotu byl prodán za údajný milion dolarů do Austrálie.

Chronologický výpis startů

• 1. Granville Stakes (1200m)
• 1. Easter Stakes (L, 1600m)
• 5. 2000 Guineas (Gr.1, 1600m) - za vítězem Guineas a irského Derby El Gran Senorem, vítězem July Cupu a Sussex Stakes Chief Singerem, vítězem Prix Jacques le Marois Lear Fanem a umístěným ze dvou Derby Rainbow Questem;
• 2. Heron Stakes (L, 1600m) - o hlavu za Superlative, Gr.2 vítězem a dvakrát Gr.1 umístěným dvouletkem;
• 2. St. James's Palace Stakes (Gr.2, 1600m) - za Chief Singerem a nad 8x group umístěným Kalimem

Kariéra v chovu

• 1985 - 1989 - Newhaven Park Stud, Austrálie
• 1991 - Irish National Stud
• 1992 - 1996 - National Stud
• 1997 - 1998 - hřebčín Napajedla
• 1999 - 2005 - Beechwood Grange Stud, Anglie

Ročník 1990 nechybí omylem - Keen totiž opustil Austrálii v červenci 1990, tedy před zahájením místní připouštěcí sezóny, ale samozřejmě už po skončení té britské.

Stojí také za povšimnutí, že Keen se narodil v roce 1981 - a tedy připouštěl až do 25 let. Uhynul na Beechwood Grange v srpnu 2005 na srdeční infarkt.

Podařilo se získat přesná data o působení Keena z australské plemenné knihy:

Můžu předeslat, že Keen z této vynikající příležitosti dal sedm listed potomků a 3 Group potomky - Gr.1 vítězku Gamine, Gr.1 umístěnou Clear Cut a Gr.3 vítěze On With It.

Podobná data z Anglie nejsou k dispozici, ale máme o to detailnější přehled dostihové výkonnosti. V březnu 2024 Racing Post uvádí 113 potomků narozených od roku 1992, z nich 37 vítězů a 18 umístěných. Celkové výhry dosáhly 442 619 liber - 3 917 liber na startujícího potomka, což dosti výmluvně svědčí o třídě malých Keenů. 14 potomků dosáhlo na výhry v rozmezí 10-46 tisíc liber, ovšem ze 14-85 startů, přičemž zde většinou platí přímá úměra starty-dotace. Mezi otci Keenových partnerek přitom najdeme plemeníky jako Mill Reef, High Line, Night Shift, Ile de Bourbon, Tap On Wood, Bustino, Shareef Dancer, Be My Guest, Habitat, Welsh Pageant a mnoho dalších.

Mimo jakoukoliv kategorii v potomstvu Keena zůstal nejúspěšnější syn River Keen, který sice nebyl anglickým "leading earnerem" se 36 tisíci liber, ale v březnu 1997 byl prodán do USA a stal se předním starším koněm USA. Šlo přitom o pozoruhodnou situaci, protože v anglickém tréninku byl River Keen koněm, který se jako čtyřletý horkotěžko vyškrábal na class C úroveň; v březnu 1997 zvládnul class C triumf na 2400 metrů pod obrovskou vahou 63.5 kilo, ale vzápětí prohrál šedesáti (!) délkami dostih obdobné třídy v Haydocku. Je takřka nepochopitelné, že z této úrovně River Keen naskočil rovnou do pískového Californian Stakes Gr.2 a hladce porazil místní elitu (!) v čele s Hesabullem, o půl délky druhým z Breeders' Cup Sprint, a spolehlivým graded koněm Benchmarkem.

V dobrém duchu anglické kariéry posléze River Keen spíš absentoval než závodil, a když už, přivezl páté a dvě sedmá místa. Syndikát majitelů se promptně pokusil hřebce zbavit, ale vyšlo jim to až v prosinci 1998, kdy se River Keen dostal do stáje Boba Bafferta. Ten hřebce během sezóny 1999 trpělivě protáhl několika claimingy s řadou umístění až k prvním graded úspěchům, pozdně srpnovému druhému místu v Pacific Classic Gr.1 za General Challenge, až po neskutečné triumfy na východním pobřeží - ve špičkových Woodward Stakes nad godolphinským Almutawakelem a suverénnímu, takřka svatému Jockey Club Gold Cupu o tři délky nad Behrensem.

River Keen se posléze podíval i do Breeders' Cup Classic, ale v dostihu, kde Cat Thief překazil Budroyalovi, pravému bratrovi Tiznowa, unikátní treble o jeden a čtvrt délky, ani na okamžik nehrál roli. Stejně jako v žádném dalším startu po půlroční pauze... Přesto zůstal River Keen účastníkem úctyhodných 18 graded dostihů, čtyřnásobným vítězem a 4x umístěným s výhrami přes 1.5 milionu dolarů. River Keen se stal lokálním plemeníkem v New Yorku a později Massachusetts, nicméně jeho potomstvo běhalo zcela v intencích toho Keenova v Anglii.

Nejúspěšnější potomci Keena v zahraničí

Seznamy shrnují potomky z australského i britského působení; druzí jmenovaní však sbírali úspěchy zásadně mimo Evropu. Jejich zahraniční výhry přirozeně nebyly započítány do výše uvedených statistik Keenova potomstva na Ostrovech.

Vnuci

Mezi vnuky Keena se vyskytli čtyři koně Gr. úrovně, dokonce tři jedničkoví - Outgate a Kazakh Belle v Austrálii a Schlenderhahnem zakoupená Walzerkönigin, která po úspěších v Německu přišla třikrát za peníze v amerických Gr.1 dostizích, a to proti excelentnímu ročníku trávařek kalibru Dimitrova, Heat Haze, Dress to Thrill, Riskaverse, Snow Dance, Bien Nicole, Dublino či Volga.

Oproti původnímu článku z roku 2009 bylo potřeba přidat ještě dvě kapitoly:

Pravnuci

Walzerkönigin se ukázala být vynikající matkou, ale i její polosestra Shining Vale přidala svůj příspěvek. Polosestra v seznamu uvedených klisen Mrs. Snow a Wadaat, Lomitas Dream, je sama listed producentkou.

Skvěle pokračovala i rodina Gamine, ale šampionka Sun Classique bohužel dala jen tři hřebce a zdá se, že poměrně záhy uhynula.

Pra-pravnuci

Keen v českém chovu

Jak bylo zmíněno výše, Keen v ČR působil v pronájmu v letech 1997 a 1998.

Nejúspěšnější potomci

Z 29 registrovaných potomků jich startovalo 26, tedy 90%. Zvítězilo 17 potomků, tj. 65% startujících.

Ačkoliv Keena máme v paměti zafixovaného jako "zklamání," na jedničkovou tabuli v rovinových dostizích se dokázalo dostat 6 jeho potomků, tj. 23% startujících. Obsáhlejší komentář bude v závěrečném zhodnocení.

Nejúspěšnější vnuci

Do chovu byly zařazeny dcery Chasima z Charlie's Darling (2), Kaskája z Kliky (3), Lady Keen z Laminy (3), Lagena z Lakonie (6) a Varinia z Vačky (5).

Průměr je identický jako u Arcanea - 4 hříbata na klisnu, takže ani Keenovy dcery nebyly náležitě využity. Nepřekvapí ani jedničkoví potomci z rodin Lakonie a Vačky, ani fakt, že žádná z šesti vnuček nebyla zařazena do chovu. Vliv Keena v ČR tak velmi rychle skončil.

Závěr

Jako téma se samozřejmě nabízí finální porovnání s Arcanem, ač oba hřebci nebyli přímo vrstevníci - dělilo je 6 let, koňská generace. Vedle něj ale profil samotný přináší několik zajímavých momentů hodných zastavení.

Na prvním místě upozorním na Keenovy bídné statistiky v britském chovu a kariéru bez jediného stakes potomka. Projev Keena v Austrálii, kde měl group potomky a dokonce Gr.1 vítězku, je v ostrém kontrastu k britskému působení. Jak je patrné z výše uvedené tabulky, Keen v Austrálii dostal vynikající početní příležitost, avšak tu kvalitativní v obou zemích nelze porovnat bez detailní analýzy, na kterou není prostor. Můžeme se jen domnívat, že v Austrálii snad zapůsobila téměř špičková kariéra Keena a možná i původ s řadou místním chovatelům známých linií - Hyperion a Fairway v Austrálii zcela zdomácněly a Blandford měl řadu zástupců mezi šampiony plemeníků, a to navíc bez ucelené hřebčí linie. Oproti tomu v době, kdy se Keen vracel do Anglie, byl Kris už etablovaným klasickým otcem, Diesis rovněž klasickým producentem a navíc začínala zcela nová chovatelská éra s produkcí Sadler's Wellse. I tyto zkratky naznačují, že Keen doma nebyl vyhledávaným plemeníkem - ostatně, 113 dohledatelných potomků z 13 let anglického působení mluví za vše.

Na druhou stranu ale není pochyb, že Keen uměl dát i velmi talentované potomky. River Keen zůstává otázkou, když jeho výkonností vrchol reálně trval tři měsíce; na druhou stranu, shazovat podzimní americké Gr.1 dostihy starších by byla nemístná nehoráznost. Klasické výsledky australských tříletků a Walzerkönigin jsou ovšem zcela jiná liga a bylo by dobře, kdybychom uměli výkony v australských, potažmo novozélandských klasikách ocenit. Fakt, že Keen uměl dát potomky schopné se v těchto dostizích prosadit, je pozoruhodný. Samozřejmě - tím spíš opět vyvstává protiklad k britským výsledkům...

České působení Keena také neskončilo slavně, ale dost možná pouze tím, že Keen dal nejlepší potomky pod hranicí klasických distancí: 5 z 6 se umístilo na 1200-1400 metrů. Což je mimochodem další pozoruhodný aspekt Keenovy kariéry: Keen v Austrálii rozhodně nebyl otcem sprinterů. Uměl dát sprintery (Keen On Me) a uměl dát i rychlé dvouletky (Keen N Naughty či Clear Cut), ale vedle mílařky Clear Cut distance kolem 1800 metrů preferovali také v Japonsku běhající Hikoki Gumo a koneckonců i River Keen. Gamine, jejíž matka byla 3x3 prochována na Nasrullaha, byla klisnou nad 2000 metrů.

Dodejme však i "b" do této rovnice: pokud Keen dával v ČR potomstvo orientované výrazně na krátké tratě, nebylo to z vytrvalých klisen. Mezi Keenovými partnerkami najdeme sprinterku až mílařku Bajku, klasičku a listed sprinterku Delimitaci, Estykovu bábu Escape Clause, sprinterku Laminu, mílařku Letní noc, jedničkovou sprinterku Tall Cotton, anglickou sprinterku Parisien Singer či dvojkovou sprinterku Pietu. Z alespoň trochu "sporných" klisen pak superrychlé univerzálky Půlnoc a Step, matku Recepty Radavu nebo matku Lascara Lakonii. Osobně přiznám, že na "konzervativní" a "vytrvalecky založenou" chovatelskou scénu v ČR je to překvapivý výčet, ale snad odpovídá na otázku, proč se Keenovo potomstvo neprosadilo na delších distancích. I na to, proč to nelze dávat za vinu samotnému Keenovi.

Pro starší verzi článku byly zpracovány i distanční statistiky Keenova potomstva a mohu stručně přetlumočit, že plná polovina Keenových českých vítězů skutečně uspěla na sprintech; několik na mílových distancích a pouze tři potomci nad 2000 metrů, jediný nad 2400.

Co se týče samotné úspěšnosti Keena jako plemeníka, již výše jsem zmínila, že v našem vágním a nepřesném porovnání jedničkových potomků mezi jednotlivými plemeníky Keen s 23% startujících stojí v popředí - téměř přesně na úrovni Rainbows for Lifa (!!!) a daleko před hřebci kalibru Look Honey, Ray of Light a Egerton.

Mám obavu, že máme tendence Keenovy jedničkové potomky vztahovat k připuštěným klisnám místo k narozeným hříbatům, a také k příležitosti, kterou Keen dostal. To ale není zcela objektivní, vzhledem k jednomu ročníku potomků - jak ví každý, kdo se pohybuje v plnokrevném chovu, ani u pravých sourozenců často "neuhodí." Soudit z jednoho pokusu tak není úplně nejlepší nápad.

Nyní už se věnujme slíbenému srovnání s Arcanem.

Keen vs. Arcane

Vzhledem k tomu, nakolik se přístup k oběma hřebcům shodoval a jejich předpoklady i kariéry lišily, rozhodla jsem se toto porovnání vzít takříkajíc "z gruntu:"

1. Dostihová kariéra

V tomto aspektu se oba hřebci nemohli měřit. Keen, ač absolvoval jen pět startů, přišel pátý v klasických Guineas za nejlepšími hřebci velmi silného ročníku; v elitních St. James's Palace Stakes podlehl jen Chief Singerovi, který je pro české fanoušky jen jménem, ale v Anglii byl velmi uznávaným a kvalitním hřebcem.

Oproti tomu Arcane byl, přinejlepším, hřebcem listed úrovně, a to navíc vytrvalcem. 1:0 pro Keena.

2. Původ

Na první pohled jsou rodokmeny obou hřebců velmi podobné. Keen byl z evropské odnože linie Native Dancer, Arcane z "ex-evropské" linie Nasrullah s výrazným vlivem Native Dancera níže v původu. Oba rodokmeny doplňovaly špičkové evropské linie - Hyperion, Teddy, Blandford a Fairway u Keena a St. Simon, Hyperion, Son-In-Law a Nearco u Arcanea.

Co se týče distančních předpokladů, Keenův původ je snadno dešifrovatelný: ryze klasický vliv Crepella a Reliance byl překonán rychlými geny Sharpen Up. Arcane měl velmi podobný typ původu - vytrvalecký vliv Herbagera a Mossborougha překrytý mílařem Blushing Groomem. Narozdíl od Keena ale tato strategie na Arcaneovo "zrychlení" nestačila:

Jak víme, celá Arcaneova rodina tíhla ke klasickým distancím, včetně pravého bratra Rainbow Questa; Blushing Groom navíc dokázal prostát Epsom Derby za The Minstrelem, což jej efektivně vylučuje z ryze mílařských kruhů. Žádný mílař "omylem" neprostojí 800 metrů navíc, tím spíše v Epsomu a tím spíš, že The Minstrel zaběhl Derby velmi rychle. Blushing Groom na něj sice ztratil několik délek, ale výsledným časem by pořád byl konkurenceschopným (a možná i vítězem) v řadě dalších ročníků. Blushing Groom navíc v chovu dal epsomské klasiky Nashwana a Snow Bride i řadu středotraťařů. Není tedy divu, že spojení s výrazně vytrvaleckou rodinou nepřineslo žádný výrazný posun dolů v Arcaneově distančním optimu. Dodejme, že rodina Noblesse dokázala dát elitního mílaře Warninga až s Known Factem, hřebcem, pro nějž byla míle naprostým distančním stropem.

Řada chovatelů by na základě této charakteristiky dala přednost Keenovi jako mílaři, s opodstatněným předpokladem produkce typově podobné té Blushing Groomově, od míle do 2000, v maximu 2400 metrů. Připomenu, že Keen se dokonce v Austrálii přesně v tomto duchu (!) projevoval.

Je tu však ještě jeden aspekt, a je na místě zdůraznit, že jde tak trochu o zhodnocení "po bitvě generálem." Neznamená to ale, že bychom mu neměli věnovat pozornost:

Perspektivou 21. století byl v původech obou hřebců jeden velmi zásadní rozdíl: Arcane měl progresivního otce. Se vším úspěchem pokračovatelů Sharpen Up, od Selkirka až po vnuky Elmaamula s Hallingem, šlo o nesrovnatelné kvality: tam, kde bychom hřebce větve staršího (!) Sharpen Up spočítali na obou rukou plus nějaké prsty navíc, tam Blushing Groom vytvořil Nasrullahovu větev čítající DESÍTKY hřebců, rozvětvenou na třech kontinentech a fakticky přítomnou i na všech zbývajících. Třebaže na přelomu tisíciletí už šlo v Evropě o de facto "nežádanou" krev v obou případech, průraznost Blushing Grooma jako hřebčí síly byla přece jen výrazně větší, než ta Sharpen Up.

Zajímavé je, že téměř totéž můžeme říci o celých původech obou hřebců. U Arcanea byli Nasrullah i Raise a Native ztělesněním hřebčího talentu a Herbager, byť překvapivě na svůj původ, byl skutečně dobrým otcem plemeníků. U Keena byla situace odlišná, počínaje Reliance, který dal prakticky hlavně Suramu a Doubly Sure; Crepello, který prodloužil vlastní větev Blandforda mj. k Mtotovi a Akaradovi, byl spíše univerzálním vlivem. Rozdíl v jinak klasické hřebčí linii, které není co vytknout, naplno vyvstane třeba právě porovnáním se superdominantním Nasrullahem, který zanechal 20 celosvětově vlivných synů. Tomuto typu vlivu se Crepello neblížil ani vzdáleně, a totéž platilo pro Honeyway - se vší úctou k takovým velikánům britského turfu, jakými byli Great Nephew, Grundy a Shergar.

Na tomto místě připomenu ještě jeden výše zmíněný aspekt: Keenův pravý bratr Kris byl také nepochybně lepším otcem klisen než hřebců. A Diesis, v jehož potomstvu bylo skóre o něco vyrovnanější, byl skvělým mateřským otcem - což se však naplno ukázalo dlouho po Keenově českém angažmá.

Všechny tyto střípky zpětně naznačují, že Keen patrně neměl příliš talentu k přímé hřebčí dominanci - a o tom, že "sire of sires" kvality a průraznost hřebčí linie jsou výrazné chovatelské faktory, asi už v moderní éře chovatelství nemusí být řeč. Právě to může to být jedním z faktorů, proč Arcane, navzdory výrazně horším předpokladům - vlastní výkonnosti i výsledkům v zahraničí - v ČR nakonec jasně dominoval nad Keenem.

Závěrem zmiňme rozdíl v rodině, který je však v ryze teoretické rovině: Keen pocházel spíše z krátké rodiny Gr.2 koní se slavnými bratry; Arcane oproti tomu z vynikající, super elitní klasické rodiny.

Celkově nelze než tuto sekci uzavřít bodem pro Arcanea: 1:1.

3. Zahraniční výsledky

O Keenově zahraniční chovné kariéře je v profilu řečeno dost, a tak se nebudu opakovat. Osobně považuji za směrodatnou australskou část jeho působení, jak vzhledem k ověřené kvantitativní příležitosti, tak výsledkům. Je samozřejmé, že tři Gr. potomci z 270 hříbat nejsou zázračný výsledek, ovšem na druhou stranu - kolik českých plemeníků kdy vůbec mělo potenciál dát potomka světové Gr.1 úrovně? Keenovi nelze upřít, že tento potenciál měl.

V rámci objektivity musím dodat, že klenoty v produkci Keena, Gamine a vnučka Walzerkönigin, měly velmi zajímavé původy. Matka Gamine byla polosestrou legendárního Centuryho, šampiona plemeníků; jejich rodina však nebyla nijak slavná. S Walzerkönigin byl příběh jiný, byla členkou slavné klasické rodiny Lost Soul - Phase - Netherton Maid - Bride Elect, kde posledně jmenovaná byla matkou klasika Hethersetta - otce Derbyvítěze Blakeney.

Opět si ale nejsem jistá, nakolik Keenovi vyčítat, že dal nejlepší potomky s kvalitními klisnami - ty prostě k chovu patří a se slabými matkami nesvede nic sebelepší plemeník. Jak ostatně ukázali v Anglii Keen i sám Arcane, který, připomeňme, v Anglii měl cca patnáctku startujících.

Potomci obou hřebců v Anglii si nevedli dobře. Celkové statistiky ukazují spíše na Keena jako úspěšnějšího z páru, když jeho potomci vyběhali téměř půl milionu liber; ti Arcaneovi cca 86 tisíc. Ovšem převedeno na 110 známých Keenových hříbat vs. Arcaneových 15, situace se nám poněkud otočí. Přesto Keen jako australský Gr.1 producent z tého části hodnocení vychází lépe: 2:1 pro Keena.

4. Příležitost v ČR

Jak jsem zmínila na několika místech, Keenův příjezd do ČR znamenal omezení Arcaneovy příležitosti. Početní souhrn všech ročníků pro oba hřebce vypadá takto:

Pro nepublikovanou verzi článku z roku 2019 jsem však měla připraveno i kvalitativní porovnání příležitosti obou hřebců. Šlo o velmi pěkné materiály, které ráda přepublikuji. Na první místě je to rozdělení klisen mezi Arcanea a Keena podle původu:

"Rozdělení šancí" rodin mezi oba hřebce je krásnou vizitkou napajedelského chovu. Dále bylo zpracováno, pro větší objektivitu, porovnání partnerek obou hřebců a jejich produkce:

Můžeme konstatovat, že oba hřebci dostali poměrně vyrovnanou, férovou příležitost. Ale z pohledu na úspěchy matek - a ostatně i na ročník 1998 - si troufnu říci, že o malinko lepší šanci dostal Keen. 3:1 pro něj.

5. Zhodnocení české produkce

Na prvním místě si udělejme souhrn produkce i úspěšných potomků obou hřebců:

Asi všichni cítíme, že navzdory dvojnásobku potomků Arcane "skóroval" nad Keenem trochu vyšším poměrem než 2:1.

Vzhledem k mému věku v době, kdy Arcane s Keenem přijeli, si netroufnu hodnotit skutečná očekávání chovatelů. Osobně bych od Keena očekávala produkci kolem míle a lehce výš, s ohledem na dostihové kvality Krise i Keena a s ohledem na klasickou produkci Krise i Diesise. V případě Arcanea bych pak tipovala spíše steeplechase zaměření potomků, pokud - s ohledem na Arcaneovu třídu - vůbec nějaký úspěch.

Jak už víme, Keen se v ČR vyprofiloval jako otec sprinterů a malí Arcaneové si udělali dětské hřiště z dostihů dvouletých. Kdo mohl tento vývoj čekat, to - i se všemi dostupnými daty v profilech - netuším ani dnes. Jak jsem navíc zmínila v Arcaneově profilu, jeho potomci vykazovali pozoruhodný nedostatek talentu na skoky, což je o to víc překvapující, že Arcane sám byl proutěnkář.

Dnes asi můžeme litovat, že po Keenovi nezbylo více dcer v chovu, protože potomstvo jeho bratrů silně tíhlo tímto směrem. Arcaneovu potomstvu zase chyběl elitní hřebec, který by jako pokračovatel Blushing Grooma mohl být zajímavým přínosem do chovu. Že krev Blushing Grooma si s českou krevní základnou báječně "rozuměla," toho důkazem budiž nejen Egerton, ale i Moonbride a možná i vnučky Blushing Groomova otce Red God, Půlnoc a Ready And Able.

V každém případě, profily obou hřebců zůstávají krásnou školou plnokrevného chovatelství. V Keenově případě i tím, jak snadné a svůdné je přehlédnout vodítka v původu - zřetelné sklony k produkci špičkových klisen spíše než hřebčí talent, a také ignorovat průraznost krevních linií a plemeníků či její absenci. Nejde přitom o kritiku chovatelů před 30 lety - je to stejně klamné i dnes a se všemi dostupnými databázemi.

Že před takřka 30 lety řada údajů a "perspektiv," obsažených v obou profilech, neexistovala, to je další věc. Při fungujícím chovu v ČR bychom ale stále měli vnučky obou hřebců a mohli s nimi pracovat. A že jejich krev stála za to? O tom se snad ani nemusíme bavit.