Chovatelský zápisník A 1/1

Barevní plnokrevníci: Dominantní bílá

Autor: Jana Němečková
Publikováno: únor 2020, aktualizace: 20. červenec 2025

Dnešní článek je posledním z celé série o barevných plnokrevnících a bude věnován zbarvení, které hýbalo dostihovým světem podstatně dříve, než strakoši v Evropě a zvěsti o amerických palominech. Nevěříte?

Psal se přelom tisíciletí, internetové připojení obstarávalo vytáčení přes modemy a wi-fi byla hudbou daleké budoucnosti, stejně jako internet v kapse na každém kroku. Nebyl žádný facebook a ostatně ani žádný google coby univerzální vyhledávací nástroj; bylo Yahoo s vynikajícími fotoreporty z amerických dostihů, přičemž běžná internetová ilustrační fotka na zpravodajských webech typu Bloodhorse tehdy měla šířku 3 centimetry (a na Sporting Lifu pět). Internetová dostihová komunita žila na diskuzních fórech a kultem byly fotospeciály některých předních autorů, zejména skvělé Barbary Livingston. Právě ona na svých snímcích o několik let později představila světu groteskně strakatého plnokrevníka - hřebce s bílým břichem a hnědým, jakoby posněženým hřbetem. Jeho jméno bylo Puchilingui a odhlédneme-li od faktu, že tehdy NIKDO neměl nejmenší tušení, jak toto zbarvení vzniklo, tak trvalo ještě dalších více než dvanáct let, než se dostihová komunita začala, pomalu a někdy neochotně, učit název tohoto zbarvení: dominantní bílá.

Lekce z genetiky

Dominantní bílá není označení pro jediný univerzálně opakovaný genetický jev, ale pro celý soubor poměrně různorodých mutací KIT genu, který je zásadní pro vývoj krevních, pohlavních, ale také pigmentových buněk. Připomeňme z hodin biologie, že geny primárně kódují produkci proteinů, a KIT gen kóduje produkci proteinového receptoru, který přijímá rané embryonální signály nutné k migraci pigmentových buněk z nervové trubice do kůže na různých částech těla. V případě správného fungování receptoru pigmentové buňky "odcestují" do několika obvyklých pozic - u očí, uší, na temeni, po stranách těla a podél ocasu. V těchto pozicích se pigmentové buňky množí a diferencují, a poté "osidlují" celou plochu těla a končetiny. Jakékoliv bílé odznaky, od hvězdy na čele po zcela bílou srst, jsou pak důsledkem narušení tohoto procesu migrace pigmentových buněk.

V tuto chvíli už asi začíná být jasné, v čem se skrývá problém. Pokud proběhne mutace KIT genu, tedy genové předlohy pro receptory, pak nejsou vytvořeny správně fungující receptory. A pokud tyto receptory nedokážou správně zpracovat embryonální signály z nervové trubice, pak migrace pigmentových buněk do kůže neproběhne, nebo proběhne "vadně." Výsledkem je zcela nepigmentovaný kůň či kůň pigmentovaný jen nepravidelně.

Zradou v tomto procesu je, že mutace probíhají spontánně, tedy k narušení pigmentace a výsledné "bílé" barvě může dojít i u potomka normálně zbarvených rodičů. Druhou zradou je, že tyto mutace mohou být velmi různorodé: někdy jde o chybné "vystřižení" některých úseků genů, jindy o vzájemné záměny aminokyselin či nesmyslné spárování nukleotidů, a to vše se navíc může dít na různých oblastech daného genu, v oblasti exonů i intronů. Z toho vyplývá, že každý výskyt dominantní bílé má svou vlastní, specifickou příčinu, a proto mají jednotlivé mutace také různé vnější "barevné" projevy.

Obecné charakteristiky dominantní bílé mutace

Pokud půjdeme po jednotlivých aspektech:

Mutace - viz výše. Jde o náhodně objevený, nepředvídatelný fenomén u narozených hříbat po normálně pigmentovaných rodičích. Jelikož se však jedná o genovou mutaci, tedy součást genotypu, je tato mutace přenášena na potomky, tedy dědičná.

Bílá v tomto případě znamená nevybělující zbarvení srsti, se kterým se hříbě rodí a které se během života už nemění.

Dominantní znamená dominantní dědičnost: k projevu u hříběte stačí, pokud W alelu zdědí od jednoho ze svých rodičů. Některé mutace (mutace jsou značeny W1-W27) vykazují neúplnou dominanci, což znamená, že bílý homozygot WW bude mít výraznější, plošně větší "zbarvení" než heterozygot W. Tento efekt lze pozorovat dokonce i u některých kombinací dvou různých typů W mutace.

Čímž se dostáváme k čtvrté zásadní charakteristice: homozygotnost dominantní bílé není letální.

Přesnější vyjádření je, že není letální ve smyslu typického lethal white syndromu coby známého genetického postižení spojeného se zbarvením overo. Taková hříbata se rodí donošená, s bílou srstí a modrýma očima; umírají během pár dní v důsledku nefunkčního tlustého střeva. Dominantní bílá může být spojená s homozygotní letalitou, ovšem v průběhu raného embryonálního vývoje. Příčinou jsou takové mutace, které zcela znemožňují produkci KIT proteinu; jelikož ten hraje v organismu několik zásadních úloh, plod se při jeho absenci přestane vyvíjet. V každém případě opět platí, že s ohledem na různorodost mechanismů mutací i míry postižení se jednotlivé dokumentované "genotypy dominantní bílé" chovají odlišně: W1 homozygot se přestane vyvíjet v děloze, zatímco W20 homozygot bude normálním zdravým koněm.

Čtvrtý aspekt je nutné zmínit zejména v souvislosti s celotělovým projevem mutace: dominantní bílá není albinismus. Albinismus nebyl u koní zaznamenám a navíc vzniká zcela odlišným mechanismem: albíni mají normální distribuci pigmentových buněk, tzv. melanocytů, které však nedokážou produkovat barevný pigment melanin. K jeho produkci je potřeba enzym tyrosináza a postižení albínů spočívá v tom, že je poškozen gen pro produkci tohoto enzymu. Jak už víme, dominantní bílá v tomto procesu jaksi "o krok předchází" samotnému albinismu: albíni mají nefunkční melanocyty, ale dominantně bílí jedinci tyto melanocyty - v důsledku poruchy v embryonálním vývoji - v kůži ani nemají.

A konečně, dominantní bílá mutace neznamená vždy čistě bílého koně. Většina koní se skutečně zejména historicky rodila sněhobílá, což mutaci také získalo označení, nicméně řada koní zůstává částečně pigmentovaná. A to od minimálního rozsahu a tzv. "medicine hat," tj. žlutých uší a temene hlavy jinak bílého koně, přes nejrůznější typ a rozsah skvrn na srsti až po prakticky celotělové zbarvení s bílými odznaky, jen těžko rozlišitelnými od jiných barevných projevů. Velmi názorná bude v tomto ohledu galerie jednotlivých mutací níže v článku.

Sedmým bodem by mohla být prostá poznámka: zdaleka nejde o moderní fenomén.

Historie výzkumu dominantní bílé

Dominantně bílí koně byli poprvé popsání v roce 1912, zásluhou chovatele Williama Newella, který upozornil výzkumníky z kolumbijské univerzity na své stádo neobvykle bílých koní včetně ročního hřebečka s modrýma očima. Vědci se shodli, že bílá barva a modré oči u hřebce jsou dvěma nesouvisející fenomény, ale jeden z těchto vědců, A.P. Sturtevant, byl prvním, kdo téhož roku uvedl "bílý znak" ve spojení s předpokládaným genovým W lokusem, tehdy samozřejmě bez jakékoliv znalosti příslušných chromozomů a genů. Pojmenování samotného "W genu" bylo navrženo v roce 1948.

V roce 1969 se odehrála první studie bílých koní a jejím ústředním hrdinou byl Snow King, vnuk hřebce z původního Newellova stáda. Na základě testovacích spojení a projevených fenotypů vědci z Alfred University a Cornellu jednak odvodili, že bílá barva se dědí dominantně; jednak že je letální v homozygotním stavu, protože žádný z jimi sledovaných koní nedával pouze bílé potomstvo, které by odpovídalo homozygotnímu WW genotypu rodiče. Zároveň uvedli, že úmrtnost novorozených hříbat není vyšší než u klasických zbarvení a přičetli tento fenomén embryonální letalitě.

Tentýž rok Miguel Odriozola uvedl, že příslušný chromozom může nést několik různých míst pro bílou mutaci, což by umožňovalo její fenotypově rozdílné projevy.

V roce 1988 došlo k mapování KIT genu na "W lokusu" a bylo objeveno 90 W alel, z nichž každá reprezentuje unikátní mutaci KIT genu a produkuje různé stupně bílé barvy od "fleků" až po celotělové zbarvení. Jelikož šlo o výzkum na myších, v pokusech se objevily i mírná až smrtelná anémie či sterilita; žádný z takových zdravotních efektů však dodnes není znám u koní.

Od roku 2007 se pak podařilo identifikovat nejen řadu různých mutací dominantní bílé napříč koňskými plemeny, ale i jejich genetickou podstatu.

Tabulka známých mutací dominantní bílé
MutacePlemenoPoznámky, popis
W1freibergerpotomci klisny Cigale, nar. 1957
W2plnokrevníkpotomci hřebce KY Colonel, nar. 1946
W3arabpotomci hřebce R Khasper, nar. 1996
W4camarillopotomci hřebce Sultan, nar. 1912
W5plnokrevníkpotomci hřebce Puchilingui, nar. 1984
W6plnokrevníknalezena u klisny Marumatsu Live (JPN), nar. 2004; bez potomků
W7plnokrevníknalezena u klisny Turf Club (USA), nar. 2005, s bílou dcerou
W8islandský kůňrodina koně Pokkadis von Rosenhof
W9holštýnmutace u jednoho koně
W10quarterpotomci hřebce GQ Santana, nar. 2000
W11jihoněmecký tažný kůňpotomci hřebce 'Schimmel' nar. 1997
W12plnokrevníknalezena u hřebečka nar. 2010, který téhož roku uhynul
W13quarternalezeno rovněž u kříženců paso peruviano s quartery a u 'amerických bílých koní', kteří ovšem s quartery nejsou spříznění.
W14plnokrevníkrodina klisny Shirayukihime (JPN), nar. 1996
W15arabzakladatelem byl patrně Khartoon Khlassic, nar. 1996
W16oldenburgzakladatelem patrně Celene, nar. 2003
W17japonský tažný kůňnalezena u koně s rozdílnou barvou obou očí
W18švédský teplokrevníknalezena u klisny Colorina von Hoff, nar. 2009
W19podílový arabtři koně s odznaky typu sabino
W20-jedna z původních mutací objevená v roce 2007. Objevená i u W5 plnokrevníků; způsobuje odznaky typu výrazných lysin a ponožek a v kombinaci s jinými mutacemi výrazně zvyšuje podíl bílé.
W21islandský kůňzakladatelem je Ellert fra Baldurshaga
W22plnokrevníkpotomci klisny Not Quite White, nar. 1989
W23arabnalezena u hřebce Boomori Simply Stunning
W24italský klusáknalezena u klisny Via Lattea, 2014
W25plnokrevníknalezena u klisny Laghyoumay (AUS), nar. 2001
W26plnokrevíknalezena u klisny Marbrowell (AUS), nar. 1997
W27plnokrevníknalezena u klisny Milady Fair (AUS), nar. 1960

Toto je však pouze část příběhu dominantní bílé, z hlediska jejího výskytu u koní obecně. Zcela jinou perspektivu nabídl v 90. letech Jorge Martínez-Gonzales svojí prací "White Thoroughbreds - History And Development," a my si pojďme volně projít jím uvedený historický přehled. Volně proto, že nejenže nechci opisovat cizí práci, ale předeším Martínez uvádí řadu případů neregistrovaných plemennou knihou, bezejmenných, či dokonce, se vší úctou k nesmírně erudovanému autorovi, poměrně pochybných, kde autor dokonce odhaduje typ zbarvení. Celá práce je navíc dnes překonaná i v jeho domněnkách příčiny zbarvení a možných genotypů: Martínez je ještě vyhledává v původech či vzdáleném inbreedingu a výskyt pigmentovaných oblastí přičítá heterozygotnosti. Přesto jde patrně o nejucelenější a dodnes impozantní historický přehled výskytu dominantní bílé. My si pojďme projít - už ovšem v mojí interpretaci - jasné historické případy:

Historie dominantní bílé v plnokrevné populaci

Zcela prvním bílým plnokrevníkem, kterého Martínez jmenuje, byl White Cross, nar. 1896 v Tennessee, syn ryzáka a vranky s původem Palestine - Black Girl, Khartoum (pod odkazy budu vždy uvádět kompletní původy). Údajně šlo o bílého hřebce s několika tmavými skvrnami a černě pigmentovanýma očima; na dostihovou dráhu v Nashvillu prý přilákal řadu diváků, kteří se přišli podívat na bílého plnokrevníka. Později se stal vítězem steeplechase, ale bohužel nezanechal potomky.

Mont Blanc II, Sporthorse Data

Po několika poměrně pochybných klisnách z druhé dekády 20. století přišla německá bělka Woher?, nar. 1925, dcera dvou hnědáků Pergolese - Lonja, Majestic. Zajímavostí je, že její třetí otec Fels byl polobratrem Pergoleseho otce Festino a právě velmi tmavou rodinu jejich matky Festy Martínez podezříval z původu bílého genu. Jak už víme, s původem bílé je všechno jinak a prochování na Festu uvádím pouze jako kuriozitu s ohledem na našeho Gradiva, který byl, jak je dobře známo, na Festu prochován dokonce 4x. Bohužel, napajedelský hřebčín se bílého plnokrevníka nedočkal - a co se týče Woher?, nám se dochovala fotografie klisny, ale bohužel, ona sama v chovu nikdy použita nebyla.

Rok 1963 kuriózně přinesl tři bílé plnokrevníky na dvou stranách Atlantiku. Ve Francii se u malého chovatele Adolphe Besnarda narodil bílý hřebec Mont Blanc II, Murghab - Tharsine, Tharsis, opět potomek dvou generací hnědáků. Mont Blanc II byl jako roček prodán do Anglie, kde údajně zvítězil dvakrát v sedmi startech; nebyl zvlášť úspěšným koněm, nicméně byl použit jako plemeník, než byl zakoupen a převezen zpět do Francie svým velkým příznivcem, vikomtem de la Grandiere. Údajně zanechal zhruba patnáctku bílých hříbat, nicméně zajímavější jsou pokusy madam Couturié, sousedky Adolpha Besnarda. Ta začala Mont Blanka systematicky připouštět ke svým vlastním klisnám a výsledné narozené dcery buď zpět k Mont Blankovi, nebo případně k po něm narozeným bílým hřebcům. Samozřejmě šlo o dobu dlouho po počátečních amerických výzkumech, nicméně ve své době byla madam Couturié zcela jistě průkopnicí, která doslovně na vlastním poli prokázala jak dědičnost dominantní bílé, tak i její poměrně vysokou dědivost.

Podobně husarský kousek, jen odlišného významu, se povedl ve Státech a jeho protagonistou byl Ky Colonel, podezřelý sabino ryzák zmíněný v minulém článku o plnokrevných strakoších. V roce 1962 už osmnáctiletý hřebec stále připouštěl na své domovské Patchen Wilkes Farm manželů Goodwinových a dostal i dvě klisny, které naprosto neuvěřitelně dostal darem tehdejší manažer farmy, jistý Herman Goodpaster. Obě pocházely z vynikajících rodin, ale byly po slabých otcích - desetiletá hnědka Filly O'Mine po Holdall, synu Bull Doga, a sedmiletá ryzka Why Wander po Great Admiral, synu War Admirala. Obě klisny připuštěné Ky Colonelem příští jaro porodily bílá hříbata: Filly O'Mine klisnu White Beauty a Why Wander hřebce War Colors.

War Colors a White Beauty, Sporthorse Data

Podle vzpomínek Martíneze nastaly obrovské potíže s registrací obou hříbat a původně zamítavé stanovisko Jockey Clubu změnily až krevní testy a osobní prohlídky obou koní; přesto byli groteskně zaregistrováni každý pod jiným zbarvením. Raritní fotografie obou koní v tréninku je zcela jistě jedním z nejvzácnějších snímků celé historie dostihové fotografie, a to tím spíš, že War Colors uhynul před svým dostihovým debutem, během jarní dvouleté přípravy. Co se týče White Beauty, ta nejen úspěšně běhala několik let (alespoň ve smyslu trvání, ne už tolik dosažených výsledků), ale posléze byla použita i v chovu a postarala se o zachování bílé dynastie až do současné doby.

V roce 1966 spatřil světlo světa první bílý plnokrevník narozený v Austrálii. Stala se jím klisna Glacial, dcera oficiálně šedohnědého páru Grey Marwin - Milady Fair, Jambo. My už z výše uvedené tabulky víme, že Milady Fair byla nositelkou původní mutace, o čemž svědčí i fakt, že o pět let později se jí narodilo další bílé hříbě, Miasmic po hnědáku Istanbul. Glacial se sice z pěti startů ve dvou a třech letech nedokázala umístit, ale v chovu dokázala bílou barvu předat dál několika generacím potomků. Byla utracena v roce 1983, kdy jí další kůň ve výběhu zlomil nohu.

Clarence Stewart, narozený 1977 ve státě New York, byl údajnou senzací tamních dostihových drah na přelomu 70. a 80. let. Byl synem hnědáka a ryzky Thomasville - Brimstar, Mielleux a příliš informací o něm nemáme; byl vítězem a několikanásobně umístěným z 29 startů. Opět podle vzpomínek Martíneze zanechal svému chovateli Leonu D. Starovi několik hříbat, včetně bílého White Flight z tmavé hnědky Mishagos po hnědém Rip 'N Skip, vnuku Nasrullaha. Oba bělouši však byli pro nezvladatelnou povahu časem vykleštěni.

V roce 1979 se bílý plnokrevník narodil v Japonsku. Byl jím hřebec Haku Taiyu (Long Ace - Homare Bull, Double Mark), údajně nezvítězivší ze čtyř startů, a o pár let předstihl klisnu Kamino White, nar. 1983, Kaburaya O - Kurenai Oza, Golden Plume. Oba pocházeli z hnědorezavého páru a Kamino White se později stala matkou jedno z bílých hříbat jinak nevýznamného plemeníka Haku Taiyu, čímž se patrně stali vůbec prvním oficiálním plnokrevným dominantně bílým párem v historii.

Not Quite White s matkou, Sporthorse Data

Zcela neoficiální titul majitele nejlepšího původu mezi bílými plnokrevníky by asi náležel Grand Espoir Blanc, narozenému v USA roku 1984, po šampionu One For All - Erasure, What a Pleasure. Grand Espoir Blanc měl údajně modré oči a byl trojnásobným vítězem ze 16 startů, nicméně byl bohužel také valachem.

Jen o pět let později ho následovala Not Quite White, Northjet - Sad Song, Roberto, klisna po ryzákovi z téměř vrané matky. Martínez opět přidává dnes už zapomenutou historku, že její jméno bylo vybráno v soutěži vyhlášené úředníkem Jockey Clubu Buddy Bishopem. Not Quite White, mimochodem odchovankyně prestižního Airdrie Stud, nikdy nestartovala a poprvé byla nakryta ve dvou letech. Celkem dala čtyři známá hříbata po plemeníku Naevus a jak uvádí tabulka, je "zakladatelkou" mutace W22, kterou v populaci předal dál její syn Airdrie Apache.

Malou zajímavostí je, že stejnou barevnou kombinaci rodičů - ryzák a velmi tmavá matka - nesla i další bílá klisna v pořadí, Australanka The Bride, nar. 1991 po Star Shower - Salomeneo, Idomeneo, což Martínez považoval za jednu z predispozic narození bílého hříběte. The Bride sama neměla větší význam, navzdory bílému synovi Spooky po Lordly Looker.

Tím zároveň končí historický přehled Martíneze, respektive jeho soupis "zakladatelů" dominantně bílé barvy. Je překvapivé, že v technickém dodatku uvedl japonskou bělku Shirayukihime, narozenou 1996, i její hříbata - ale už nikoliv amerického Puchilingui, po němž však uvádí bílá hříbata. Tento a další drobné nedostatky se pokusím "opravit" v další části článku.

Známé linie dominantních bílých plnokrevníků

Následující text se samozřejmě bude prolínat s historickým přehledem. Do něj vepisovat technická schémata a moderní zástupce by ale bylo velmi nešťastné, a proto jsem zvolila tuto formu. Postupovat budeme opět chronologicky:

Mont Blanc II, 1963

K Mont Blankovi bylo dost řečeno v historickém přehledu. Co se týče jeho chovného působení, stále se pohybujeme ve Francii 70. let; většinu z jeho údajných cca patnácti dominant white potomků bohužel nelze ověřit. Z těch ověřitelných pak nejdále došla rodina klisny Blanche Fleur, jež mimo tří bílých hříbat dala také rezavého Cache Fleur, vítěze Whitbread Gold Cupu G3 z roku 1995. Z běloušů se Pasquin Fleuri stal malým plemeníkem, zatímco Fleur de Mad napodobila svou matku produkcí Russe Blanc, vítěze Gr.3 Classic Chase ve Warwicku v lednu 2016. Zda rodina přežije, není jisté - žádná z údajně bílých dcer, navíc už v pokročilém věku, nemá uvedené potomstvo.

Pasquin Fleuri a Russe Blanc, Sporthorse Data

W2: White Beauty, 1963

Američanka White Beauty, která po úhynu War Colors zbyla sama z dvojice bílých potomků Ky Colonela, zanechala v chovu šest hříbat, z toho tři bílá; běžnější statistikou pak pět startujících a čtyři několikanásobné vítěze. Tím nejlepším byl Vennie Redberry, třetí z Bashford Manor Stakes, ale bohužel vybělující bělouš po šedém Tudor Grey. Rodina pokračovala v produkci vítězů i několika náhodných bílých koní, ale skutečnou pokračovatelkou se stala až pravnučka jménem Patchen Beauty, jediná bílá dcera klisny Precious Beauty.

White Beauty, její vnučka Precious Beauty a pravnučka Patchen Beauty, Sporthorse Data

Patchen Beauty už se nenarodila v oficiálním chovu Hermana Goodpastera, jako její matka, ale v chovu Patchen Wilkes Farm, odkud její jméno. Byla dcerou bělouše Hatchet Mana a v pozdních devadesátých letech už poměrně známým běhajícím bílým plnokrevníkem. Nakonec si ze 23 startů připsala 2 vítězství a 4 umístění a zisk 54,268 dolarů. V chovu dala pět dominantně bílých hříbat, z nichž prvorozený syn The White Fox a provorozená dcera Spot of Beauty, oba vítězové, důkladně rozšířili řady amerických dominant white běloušů. Pro zajímavost, všechna hříbata Patchen Beauty startovala - šest zvítězilo, dvě se umístila. Další zajímavostí je šedá dcera Angel In Disguise po černém Devil His Due, která zdědila vybělující gen přes Patchen Beauty, po jejím otci Hatchet Manovi.

Prvorozený syn Patchen Beauty The White Fox byl synem ryzáka Pioneering, polobratra Storm Cata, a vyhrál nebo umístil se v dobré polovině z osmi startů, ač mimo stakes úroveň; v chovu působil v letech 2007 - 2009. Na jaře 2010 bohužel podlehl kolice. Bílou štafetu kromě dcer převzali i dva nestartovavší synové, Banachek a White Mercedes; oba patrně byli z chovu Xanthus Farm převedení do teplokrevného chovu. Celkově je však potomstvo The White Foxe i jeho polosestry Spot Of Beauty (6 bílých hříbat, 5 startujcích potomků, 4 vítězové) natolik mladé, že mimo výčtu nemá smysl dělat další závěry. Snad kromě jediného - bílá rodina má dnes sedm generací a pro fanoušky je jednou z ozdob amerického turfu.

Schéma potomků White Beauty
Kultovní bílý klan Patchen Beauty: The White Fox, Patchen Prince a Patchen Princess, Sporthorse Data

W27: Milady Fair, 1960

Australská mutace klisny Milady Fair od počátku neměla štěstí. Bílý syn Miasmic nebyl zařazen do chovu a starší bílá dcera Glacial dala ze sedmi hříbat jediné bílé: hřebce Khaleben po Khalif, který byl paternitním polobratrem Miasmika. Khaleben odběhal přes šedesát startů a v devíti z nich zvítězil nebo se umístil. Zanechal jen dvě známá hříbata: Tetrarchs Lady, která nezanechala potomky, a dalšího hřebce Colourful Gambler. Ten měl skokový talent a údajně zanechal řadu dobrých potomků v této disciplíně, nicméně plnokrevná bílá linie upadá, pokud vůbec stále žije.

Milady Fair s malou Glacial, Glacial a Colourful Gambler, Sporthorse Data

Haku Taiyu, 1979

Početně slabý zůstal i "číselně neidentifikovaný" klan japonského hřebce Haku Taiyu. Jeho bílá kolegyně Kamino White dala jediné hříbě, hřebce Misawa Botan právě po Haku Taiyu. Mimo něj dal Haku Taiyu jen čtyři bílá hříbata, přičemž z těchto celkových pěti bílých potomků dva nestartovali a dva dokázali zvítězit. Jedním z vítězů byl pokračovatel Haku Taiyu jménem Hakuho Kun. Ten dal tři pravé bílé sourozence narozené v letech 2004 - 2008; žádný v 2-4 startech nezvítězil, ale obě klisny byly zařazeny do chovu a daly bílé dcery. Narozdíl od sněhobílé Dia Bijou, která je kopií svého děda, má dvakrát umístěná Miss Hakuho rezavou hřívu i ocas a typicky "posprejovanou" srst na krku a plecích. Obě klisny běhaly v sezónách 2016, respektive 2017; potomstvo zatím nemají uvedeno.

Haku Taiyu, jeho syn Hakuho Kun a vnučka Dia Bijou, databáze Pedigree Query

W5: Puchilingui, 1984

Puchilingui, Sporthorse Data

Registrovaný hnědák Puchilingui, o němž v úvodním historickém přehledu sledujícím Martíneze není zmínka, se narodil roku 1984 na Pony Horse Farm na Floridě a byl produktem ryzího amerického chovu: jeho otec nesl kros Native Dancer x Nasrullah x Stimulus, matka Pensive x Sir Gallahad x Questionnaire x Sweep, což je pro fanouška amerického chovu první poloviny 20. století doslovně rajská hudba.

Oba rodiče Puchilinguiho byli hnědáci, jak někdejší dobrý tříletek a vítěz Carter Handicapu G1 Native Royalty, tak čtyřnásobná vítězka Carolinaway; pro zajímavost, bába Helfersartin byla tvrdou bojovnicí, která vyhrála 9 startů z 46 a v dalších ne méně než dvaceti se umístila. Puchilingui tak celkově zdědil poměrně kvalitní původ, třebaže Native Royalty nebyl příliš dobrým plemeníkem; vytěžil z něj jedno vítězství z šesti startů a dotace 3,435 dolarů.

Puchilingui běhal v osmdesátých letech, tedy příliš daleko na fanoušky éry jednadvacátého století, a jak jsem zmínila v úvodu, fotky starého hřebce z dílny Barbary Livingston kolem roku 2007 - v době, kdy i celoamerická média typu Bloodhorse znala sotva Patchen Beauty a The White Foxe, "vzácné bílé" a se strakatostí nijak nespojované plnokrevníky - budily na tehdejších "sociálních sítích" neuvěřitelný rozruch.

Od roku 1990 do své smrti v lednu 2008 dal Puchilingui necelou čtyřicítku plnokrevných hříbat, z nichž řada podědila otcovu predispozici dominantní bílé (ne tak zcela bílé zbarvení). Puchilinguiho potomci už navíc byli plně dostupní chovatelům s armádou "ředěných" plnokrevníků a dobrým úmyslem zmixovat co se dá; zda to přineslo více škody nebo užitku, to je bohužel těžké posoudit. V každém případě má Puchilingui solidní armádu potomků narozených mezi lety 2001 - 2010, jak uvádí schéma. Řada z nich navíc byla dále použita v chovu a schéma pouze neuvádí jejich "žlutá" hříbata nebo hříbata, u nichž není jak ověřit dominantní bílou barvu. Celý klan se nicméně zatím těší dobrému zdraví.

Mezi svými potomky Puchilingui zanechal tři plemeníky:

Puchi's Rambo

Narozený 1993, nestartoval. V chovu působil nejméně v letech 1997 - 2010 a údajně dával úspěšné jezdecké koně všech odvětví s vynikající povahou. Mezi jeho potomky je čtveřice bílých klisen, z nich minimálně tři zařazené do barevného chovu.

Puchi's Rambo, dcera R Secret Formula a syn Jagged Illusion, Sporthorse Data

Sato

O Satovi, vnuku Milkieho, už byla zmínka v zmínka v prvním článku o cream plnokrevnících. Sato byl jedním z nejpovedenějších mixů barevných vloh a sám předával jak cream alelu po matce, tak dominant white vzory různého rozsahu po Puchilinguim.

Jinak tento hřebec, neumístěný v jediném startu, působil v chovu nejméně 9 let, mezi roky 2001 - 2009; zanechal zhruba třicítku koní nejrůznějších zbarvení. Foto jeho čistě bílého dominantního syna Cloud Ten bylo uvedeno u předchozího článku, viz odkaz; tady bych ráda prezentovala kurióznější část Satovy produkce, která subjektivně patří mezi to nejatraktivnější, co může "barevná" plnokrevná populace nabídnout.

Sato, Satův syn Red White 'N Blaze a jeho dcera American Iris, databáze Pedigree Query
Satovy dcery Saton And Lace TB, Colour Conspiracy a BCF Snow White, a syn Simba Twist, Sporthorse Data

Chet D T

Syn tmavé hnědky, s neobvyklým zbarvením vzhledu spíše cremello s rezavou hřívou, ovšem prokazatelně bez cream alely. V chovu sportovních plnokrevníků působil nejméně v letech 2005 - 2010 a zanechal několik dominant white koní, z nichž syn Puchi's Special FX působil nejméně čtyři sezóny jako plemeník.

Chet D T a jeho synové Colored Sunset a Puchi's Special FX, Sporthorse Data

Plemeníkem byl i jeden z vnuků Puchilingui:

Bright White

Nestartovavší hřebec nar. 1998, z klisny Arctic Squaw. Údajně působil v chovu sportovních koní, a to i s plnokrevným původem. Kromě několika výrazně odznakových hnědáků dal bílou dceru Mystical White, chovnou klisnu. Plemeníkem se stal i jeho polobratr Puchi's Pride, hřebec velmi atraktivního zbarvení, syn Bexx Badd Boyy po Airdrie Apache; má známé jen minimum hříbat, ale údajně měl působit v Kanadě.

Bright White, Mystical White a Puchi's Pride, Sporthorse Data

Dcery Puchilingui

Puchilingui se příliš neprosadil jako mateřský otec, alespoň z hlediska barev. Zmínku si zaslouží Arctic Squaw, matka zmíněných plemeníků Bright White a Puchi's Pride, a také Shew, kterou importoval německý Gestut Falkenhorst. Ve spojení s jejich plemeníky, nejčastěji RFF the Alchemist, dala šest barevných hříbat, včetně dvou bílých hřebců Snowman a Schneemann (údajně se jedná o pravé bratry narozené s rozdílem dvou let). Snowman by měl být plemeníkem ve Francii.

Z výrazně barevných klisen si zaslouží zmínku Jinx a Puchi Doll, která je se svými tmavými skvrnami raritou i mezi dominantními bělouši; zajímavé je, že jejich původ se v rodokmenu nabitém předními plemeníky nedá vystopovat. Do třetice si zaslouží zmínku vnučka Puchilinguiho Prideandprejudice, dcera sněhobílé Arctic Color a přes své zbarvení matka další sněhobílé klisny Cielo Arctic Chill.

Dcery Jinx a Puchi Doll a vnučka Prideandprejudice, Sporthorse Data
Schéma potomků Puchilingui

W22: Not Quite White, 1989

Airdrie Apache, Sporthorse Data

Not Quite Qhite se narodila jako dcera špičkového francouzského mílaře Northjet a vranky Sad Song, klisny s královským původem Roberto x Bold Ruler x Bull Lea. Jak už víme, Not Quite White se stala zakladatelkou bílé mutace W22 a její jméno odkazovalo nejen na místa tmavší srsti, ale především "žluté" uši, horní třetinu hřívy a kořen ocasu. Not Quite White, jinak odchovankyně slavného Airdrie Stud, nikdy nestartovala a v chovu dala čtyři známá hříbata v letech 1992 - 1995. Všechna byla po otci Naevus, který si zaslouží detailnější zmínku: tento ryzák narozený 1980 byl dalším koněm elitního původu, synem Mr. Prospectora a pravnukem Tom Fool z legendární rodiny La Troienne. Naevus byl jako tříletek dobrým trialovým koněm před Kentucky Derby a dvakrát odešel poražený od Desert Wine, později dvakrát klasicky umístěného hřebce; v chovu se mu však nedařilo a onu "zvláštní zmínku" si zasluhuje především zvláštním bílým flekem z boku břicha, viz foto. Naevus neměl barevný původ a neměl ani typické "sabino" znaky; nebyl ani zdrojem zvláštních zbarvení a víceméně s jistotou nijak nepřispěl k potomstvu prokazatelně bílé Not Quite White. Jeho fyzickým vzhledem je možná vysvětlitelný samotný jeho výběr pro spojení s Not Quite White, ovšem už nic víc.

Ze čtyř hříbat narozených z tohoto spojení podědila zbarvení dvě: Spotted Lady, jejíž foto bohužel není k dispozici, ale která dala dominant white dceru Holy Moly Molly a ta údajně bílou vnučku My Fancy Pants. Druhým "barevným" potomkem byl o rok mladší hřebec Airdrie Apache, který podědil podobný typ "strakatého" zbarvení jako o deset let dříve Puchilingui. Spolu s ním se také stal druhým klasickým jménem mezi "strakatými" plnokrevníky.

Co se týče lepších fotek Airdrie Apache, které ve veřejných databázích bohužel nejsou k dispozici v dostatečné kvalitě, odkážu na galerii Barbary Livingston, respektive především alespoň na tento snímek.

Airdrie Apache

Registrovaný ryzák narozený 1993, nikdy nestartoval. V chovu působil v letech 1998 - 2010; utracen byl o čtyři roky později, ve věku jednadvaceti let. Narozdíl od Puchilingui, který zanechal necelou čtyřicítku hříbat, dal Airdrie Apache za 13 let více než stovku potomků, z nichž mnozí zdědili dominant white zbarvení, a to včetně několika plemeníků, kterým se pojďme věnovat nejdříve.

Aladin Dancer

Narozen 2001, nestartovavší. V chovu použit od tří let. Do roku 2007 zanechal v americkém chovu zanechal zhruba desítku známých plnokrevných potomků, většinou údajně dominantních běloušů. Později prodán do Německa.

Aladin Dancer a dcera PDF Silverdrift, Sporthorse Data

Allamystique

Hřebec narozený 2001 dokázal v jedenácti startech zvítězit a dvakrát se umístit, i když v malých dostizích. V chovu měl působit v Texasu, od roku 2007 minimálně do roku 2017 a údajně až 2020. Zanechal minimánlně zhruba čtyřicítku potomků, z nich hnědého vítěze Allomyprospects a zhruba dvacítku dominantně bílých hříbat, všechna v produktivním věku.

Allamystique, syn All Decorated a dcera Alla Aurora, databáze Pedigree Query
Potomci Allamystique Art In Motion, RHF White Chapel a Strobe, databáze Pedigree Query

Arctic White

Pravnuk bílé americké šampionky Open Fire; neumístěný v jednom startu. Plemeník v letech 2003 - 2008. Otec zhruba pětice bílých hříbat, včetně malého plemeníka Zazen Fox.

Air to Apache

Pravý bratr o čtyři roky staršího plemeníka Arctic White a o dva roky starší klisny Arcticanna. Nestartoval, v chovu působil nejméně v letech 2007 - 2014 a zanechal nejméně pětici dominantě bílých dcer.

Arctic Cielo

Hřebec z vynikající plnokrevné rodiny Anne Campbell. Nestartoval. V chovu působil nejméně mezi lety 2007 - 2015. Zanechal opět zhruba pětici "bílých" potomků, včetně spíše odznakového tmavého hnědáka Cielo Irish Chrome, viz dále v článku.

Plemeníci Arctic White, Air to Apache a Arctic Cielo, Sporthorse Data

Painting Freedom

Nestartovavší, plemeník v letech 2006 - 2017, mj. také partner Milkieho dcery Springtime Girl, matky plemeníků Sato a RDA Oro Blanco. Zanechal zhruba desítku známých bílých potomků, včetně malého plemeníka Thesecolorsdorun. Dalším hřebcem je Hagia Sophia, který byl in utero importován do Austrálie s klisnou Pretzel po palomino GP's Kruggerand. Pretzel byla zakoupena Winning Colors Farm, majitelem plemeníka Profile In Style, viz minulý článek. Hagia Sophia se objevil na dostihové dráze, kde sice zůstal neumístěn z šesti startů, nicméně vzbudil důkladný rozruch; podle dostupných informací přímo z webu farmy byl prodán do Victorie a rovněž zařazen jako plemeník.

Painting Freedom a jeho synové Thesecolorsdorun a Hagia Sophia, databáze Pedigree Query

Paint the Cat

Hřebec nar. 2002, z klisny po Storm Cat. Jako dvouletý byl exportován do Francie, kde se stal plemeníkem, v letech 2005 - 2010, patrně pro SCEA Demon de Van. Zajímavostí je jeho syn Color Notch Up z klisny po Siam, někdejším mimoňském plemeníku, viz foto; podle dostupných informací byl Color Notch Up rovněž omezeně použit v chovu. Další dcera Painted Ballerina se objevila na dostihové dráze, ačkoliv ze čtyř startů zůstala neumístěná; dle údajů Racing Postu lépe řečeno dvakrát na chvostu pole.

Paint the Cat, jeho syn Color Notch Up a dcera Painted Ballerina, databáze Pedigree Query

RDA Oro Blanco

Syn Airdrie Apache z palomino klisny Springtime Girl po Milkie, rovněž zmíněn v prvním článku s polobratrem Sato po Puchilingui. Plemeník minimálně v letech 2008 - 2015, i když s minimem potomků. Předává cream alelu i dominant white zbarvení různého rozsahu, včetně čistě bílé.

RDA Oro Blanco a jeho synové RDA Jumpn Jak Flash a RDA Dusted In Gold databáze Pedigree Query

Arctic

Hřebec narozený 2008, jehož matka byla polosestrou klasického vítěze a šampiona Silver Charma. V chovu působil v letech 2013 - 2019 (?). Otec zatím zhruba pětice bílých hříbat.

Arctic a jeho dcery Double Divine a Strawberry Ices, databáze Pedigree Query

Další potomci Airdrie Apache

Airdrie Apache zanechal minimálně desítku plemeníků a samozřejmě také řadu dcer v chovu. Z dalších synů ještě krátce jmenujme Bexx Badd Boyy, otce výše uvedeného plemeníka Puchi's Pride po Puchilingui. Z dcer Snow Baby Go dala plemeník Arctic Blue a Silverella plemeníka Silverello; Painting Shadows dala "strakatou" klisnu Starresha, která sice odběhla jediný start bez umístění, ale díky narození v roce 2015 se stala kanadskou mediální hvězdou už během své tréninkové přípravy.

Painting Miss Riva a její dcera Miss Panoramic a hřebec Bexx Badd Boyy, databáze Pedigree Query
Hřebec All Glory to God a klisny Paintd Dsert Flame a Painting Ms Seattle, databáze Pedigree Query
Dcery Painting Shadows a Colourful Secretary a známá vnučka Starresha, Sporthorse Data
Schéma potomků klisny Not Quite White

Po rozsáhlém klanu Airdrie Apacheho se znovu vraťme k představení jednotlivých W mutací a mezinárodní scéně:

Our White Lady, 1991

Our White Lady už nejen neuvádí Martínez, ale dokonce se zdá, že zatím nebyla prozkoumána ani její mutace. Our White Lady se narodila v roce 1991 v Austrálii po dvou nestartujících rodičích spíše druhořadého původu. Our White Lady byla importována do Ameriky a v chovu Bridget Kline-Perry byla bohužel použita s cream linií Milkieho, konkrétně s jeho vnukem Issue of Gold a jeho cremello syny Billionair a Zillionair. Její hříbata jsou dobře zdokumentovaná a naštěstí jde s jistotou říct, že dominantní bílou podědili čtyři potomci, z toho jeden relativně vlivný plemeník. Druhý bílý syn byl ale valachem a ani jedna z bílých dcer Our White Lady nebyla použita v chovu.

Pure White Gold

Syn cremello Billionaira, nestartovavší. Pure White Gold působil v plnokevném chovu od roku 2004 minimálně do roku 2017. Předával cream i dominant white vlohy; prvním případem je evropský plemeník The Gold Fox, druhým zhruba šestice bílých potomků. S ohledem na cream kombinace jsou ve schématu uvedeni jen očividně bílí nebo testovaní koně.

Zajímavostí v produkci Pure White Gold je Magical Gold Dust, poslední hříbě tehdy třiadvacetileté klisny Issue's Call. Na ni - matku plemeníka Issue of Gold, v přímé linii děda Pure White Gold - byl valach Magical Gold Dust 1x4 prochován, což je v mém osobním archivu bezkonkurenční rarita. Podobně byl použit i s Queen Debonair, což byla matka jeho vlastního otce Billionaira, tvořící 1x3 inbreeding u hříběte; do třetice byl mnohokrát použit s dcerami Zillionaira, tvořící 2x2 "inbreeding" na pravé bratry Billionair a Zillionair, respektive 3x3 na jejich rodiče. Takovým produktem je i dominant white Preakness Gold, viz foto.

Our White Lady, Pure White Gold a Preakness Gold, Sporthorse Data

W14: Shirayukihime, 1996

Bílá klisna Shirayukihime se narodila v Japonsku, v chovu slavné Northern Farm a po legendárním plemeníku Sunday Silence, z rodiny směřující k neméně pověstné Tesiově klisně Fausta. Shirayukihime absolvovala dostihovou kariéru a umístila se jedenkrát z devíti startů.

Shirayukihime, Sporthorse Data

V chovu se Shirayukihime ukázala skutečnou raritou: nejen zdrojem dominant white mutace označené W14, ale především dokonalým synonymem slova "dominantní": z jejích jedenácti hříbat podědilo deset dominantní bílé zbarvení a klasické zbarvení jen jediné, vybělující bělka Mama's Dish nar. 2007 po bělouši Kurofune. Podobně je klan Shirayukihime závodící dynastií, s osmi startujícími dominantními bělouši a šesti několikanásobnými vítězi, což jsou nevídané výsledky. Přitom nejmladší Shironii je koněm nízké stakes úrovně; o mnoho známější "strakatá" Buchiko, narozená 2012, je stakes vítězkou a nejznámější sněhobílá Yukichan mnohonásobnou oficiálně listed vítězkou, ovšem na tomto místě je nutné zdůraznit, že v Japonsku se běhají i takzvané "domácí graded" dostihy pod záštitou National Association of Racing, kde byla Yukichan nejen několikanásobnou graded vítězkou, ale také NAR šampionkou starších klisen 2010. V kontextu toho, že Shirayukihime byla klisnou s velmi dobrým původem po skvělém hřebci a v chovu byla připouštěna šampionem Kurofune a dvojnásobným šampionem plemeníků King Kamehameha, nejde o překvapivé výsledky; jde však o fantastické úspěchy v rámci dominantně bílého zbarvení.

Konečně, v případě Shirayukihime zůstává výjimečný i fakt, že stále jde především bílou rodinou. Ze čtyř synů Shirayukihime nebyl použit v plnokrevném chovu žádný; z dcer prozatím všechny mimo nejmladší, teprve čtyřleté Butchini. Nutno ovšem říci, že zdaleka nejplodnější je bohužel šedá Mama's Dish.

Protože celá rodina je poněkud chaotická, pojďme si jednotlivé potomky Shirayukihime probrat ještě postupně:

Co se týče hřebců, Shirokun byl neumístěný v pěti startech. White Vessel získal 3 vítězství a 2 umístění ze 17 startů. Po ukončení kariéry byl používán jako vodící pony na závodišti v Kyotu; pro poranění krční páteře byl utracen v lednu 2017. Společníka v úloze vodícího koně mu dělal valach Shirobee, jenž nikdy nebyl trénován. Poslední syn Shironii běhal nejméně od dvou do čtyř let a ve všech ročnících byl vítězem či umístěným v malých stakes dostizích. Celkem získal 4 vítězství a 8 umístění z 22 startů.

Prvorozená dcera Yukichan získala ze 17 startů 5 vítězství a 4 umístění. Ve třech letech získala Kanto Oaks (lokální Gr.2), ve čtyřech Queen Sho (lokální Gr.3) a v pěti Jo-o Hai (lokální Gr.3); mimoto se v dalších minimálně třech grupových dostizích umístila. NAR šampionka starších klisen. Yukichan dosud dala osm hříbat, z toho pět dominantně bílých. Shiroinger se ze čtyř startů neumístila, Hau Nani zvítězila dvakrát ze sedmi startů, Maillot Blanc vyhrál svůj jediný start. Latte Macchiato uhynula v březnu jako dvouletá. Yukichan má v chovu jak hnědou dceru Poliahu, tak bílou Shiroinger, která však dosud dala jen dvě hnědá hříbata.

Marshmallow vyhrála 2 ze 12 startů. V chovu zatím dala pět hříbat, z toho jednoho bílého hřebce jménem Hayayakko, který je ve čtyřech letech aktivním dostihovým koněm. Je patrně také nejlepším koněm rodiny, z 10 startů 3x vítězem a 4x umístěným; v srpnu 2019 vyhrál mezinárodní Gr.3 Leopard Stakes na písku na 1800 metrů. Zajímavostí je, že Marshmallow, dcera "šedého" Kurofune, předává i vybělující gen, o čemž svědčí vybělující hříbata po hnědých plemenících.

Blanc Manger se neumístila ve třech startech. V chovu zatím dala šest hříbat, bílou Oeufs a la Neige a o rok mladšího hřebečka. Oeufs a la Neige by měla být v tréninku, ale dosud nestartovala. Stejně jako Marshmallow i Blanc Manger je dcerou Kurofune a dala vybělující hříbě s ryzákem.

Marble Cake odběhala čtyři sezóny a 24 startů a získala 3 vítězství a 2 umístění. Zatím dala jediné hříbě, hnědou klisnu narozenou 2019.

Buchiko rovněž odběhala čtyři sezóny, z 16 startů získala 4 vítězství a 3 umístění. Vyhrála Kazusa Stakes v Nakayamě, malý stakes dostih na písku na 1800 metrů. V chovu dala dvě klisny po Kurofune, starší dominantní bělku a mladší hnědku.

Čtyřletá Butchini je aktivním dostihovým koněm a vítězkou jednoho ze tří pokusů.

Potomstvo Shirayukihime je výborně fotograficky zdokumentované, a tak se pojďme pokochat:

Synové Shirayukihime: Shirokun, duo Shirobee a White Vessel a Shironii, Sporthorse Data
Yukichan, její dcera Shiroinger a uhynulá Latte Macchiato, Sporthorse Data
Marshmallow a její syn Hayayakko, Sporthorse Data
Poslední tři dcery Shirayukihime: Marble Cake, Buchiko a Butchini, Sporthorse Data

Nová éra W14: Sodashi

Původní článek o dominantní bílé byl sepsán na přelomu let 2019 a 2020. V červenci 2020 se na dostihové dráze Hakodate představila sněhobílá dvouletka, vnučka Shirayukihime, jejíž jméno se měl naučit celý svět: Sodashi.

Její kariéru zajisté sledovalo mnoho současných čtenářů, a tak jen připomeňme: vítězka 7 z 16 startů; vítězka Hanshin Juvenile Fillies Gr.1 a šampionka dvouletých klisen 2020, vítězka japonské "Jarní ceny klisen" Oka Sho a šampionka tříletých klisen. Jako čtyřletá vítězka Gr.1 Victoria Mile a celkově třikrát Gr.1 umístěná. Oficiálně se Sodashi stala prvním Gr.1 dominant white vítězem a neoficiálně prvním bílým plnokrevníkem skutečně vynikající dostihové třídy - a samozřejmě koněm, který zvedl novou vlnu mezinárodního zájmu o bílou mutaci.

Dcera Buchiko, mezinárodní bílá hvězda Sodashi, Sporthorse Data

V roce 2025 přivedla Sodashi na svět své první hříbě po skvělém Equinoxovi, bohužel tmavě hnědou klisničku. Mezitím se ale zdatně rozrůstá celá bílá rodina a dominant white producentkami už je pět dcer Shirayukihime - plus dvě vnučky. A tak byl nejvyšší čas zaktualizovat rodinné schéma:

Tříčtvrteční sestra Sodashi Blanc Manger, její dcera Oeufs a la Neige a syn Danon Hurlock , Sporthorse Data
Polosourozenci Sodashi, aktuálně čtyřletý Kalpa a dvouletá Marga, Sporthorse Data

Marga doslova vlétla na dostihové nebe 14. července 2025: na den přesně pět let po Sodashi, ve stejném dostihu pro dvouleté v Hakodate, a navíc v třídélkovém triumfu v novém rekordu dostihu, 1:48.10 na 1800 metrů. Příběh rodiny Shirayukihime zdaleka nekončí...

W26: Marbrowell, 1997

Marbrowell se narodila v Austrálii v roce 1997, z hnědých rodičů Rule Supremar a Somebody's Angel, opět minimálně druhořadého původu. Marbrowell nestartovala a na dominantního bělouše nemá zcela typické znamení; byla nicméně zakoupena nám už dobře známou Winning Colors Farm.

Chovná kariéra klisny je ovšem poněkud záhadou, protože Marbrowell má první plnokrevné hříbě uvedené ve věku 16 let. Byla jím však bílá Maybe Mabelline, její pokračovatelka; o dva roky později dala Marbrowell palomino hřebce Gorgeous In Gold po cremello hřebci Glacial Gold a údajně následují další dvě klisny z let 2018 a 2019, po strakoších Moonlark a Got It In Vegas. Všechna jména jsou spojená s Winning Colors Farm, která však Marbrowell uvádí mezi prodanými koňmi. Jaký je skutečný osud letos dvaadvacetileté klisny tak těžko říci. Podle dostupných fotografií se alespoň zdá, že Happy, dcera Marbrowell narozená roku 2018, je sice z levé strany strakošem nedefinovatelného vzhledu, ale z pravé typickým dominant white zbarvením.

Maybe Mabelline, narozená 2013, byla dcerou overo hřebce Profile In Style z minulého článku, do Austrálie importovaného syna Ellusive Quest. Údajně nestartovala a měla být připuštěna Glacial Gold už ve třech letech; výsledná barva narození klisny Mellow Yellow se nejvíce blíží dominant white, ačkoliv bez genetického testu těžko říci vzhledem k tomu, že klisna je po cremello otci z matky sabino + dominant white. O rok mladší Elton po Moonlark je strakatým bílorezavým hříbětem. Maybe Mabelline je rovněž uváděna jako kůň na prodej.

Rodina mutace W26 je tak zatím velmi úzká a uvidíme, co přinesou další roky.

Marbrowell, Maybe Mabelline a Mellow Yellow, Sporthorse Data

W25: Laughyoumay, 2001

S Winning Colors Farm je úzce spojen i osud dalšího původce bílé mutace, klisny Laughyoumay, narozené 2001 po někdejším předním australském tříletkovi Sky Chase z patrně nestartovavší Harrisburg. Nestartovala ani Laughyoumay, která se svého prvního plnokrevného hříběte dočkala také až relativně v pokročilém věku 10 let. Jejími partnery se postupně stala stejná trojice, jako u Marbrowell, tedy Profile In Style, Glacial Gold i Moonlark, nicméně s nimi dala pouze dva známé bílé hřebce.

Třetím hříbětem snad měl být černý (smoky black?) valach po Glacial Gold a čtvrtým hřebec po Moonlark, narozeným 2016. Tím kusé stopy po rodině Laughyoumay ovšem končí a s poznámkou "prodána" na webu farmy končí také známá kariéra Laughyoumay. Zda tento příběh bude někam pokračovat, to uvidíme, ale zatím to tak příliš nevypadá.

W7: Turf Club, 2005

Turf Club se narodila z prvního ročníku G1 vítěze Trust N Luck a dcery Gone Westa z vynikající rodiny Uviry. Absolvovala šest startů s jedním umístěním a před předčasným úhynem ve věku 12 let zvládla dát šest hříbat, z toho jedinou prokazatelně bílou dceru Passionforfashion.

Dál je příběh stručný: Passionforfashion nestartovala, byla připuštěna jako tříletá a její první hříbě po Lucky Pulpit je tříletý dominant white hřebec Designedforu. Zda bude zařazen do chovu, nebo zda se objeví další potomci z Passionforfashion, to je prozatím otázkou.

Turf Club a její dcera Pashionforfashion s malým Designedforu, Sporthorse Data

The Opera House, 2006

Turf Club je poslední známou identifikovanou mutací a s ní měl její přehled také končit. Pokud si zaslouží zmínku ona, tak ale nepochybně i rok mladší bělka The Opera House, narozená na Novém Zélandu. Pikantní je její původ, kdy je tříčtvrteční sestrou někdejší australské legendy předinternetové éry Might And Power, vítěze jedenácti grupových dostihů včetně Melbourne Cup 1997 a Cox Plate 1998. The Opera House se narodila po stejném otci, tehdy už dvacetiletém legendárním Zabeelovi, a z Might And Powerovy poloviční sestry Carmina Burana. Jako roční stála na Magic Millions Sale 270 tisíc dolarů a ačkoliv vyběhala sotva desetinu, získala z 9 startů 1 vítězství a 5 umístění. Jako své první hříbě porodila v roce 2012 hnědou klisnu po americkém vítězi Kentucky Derby Big Brown; s lokálnílními novozélandskými plemeníky se jí už dařilo lépe a v letech 2014 - 2016 dala tři bílá hříbata. Podle dostupných informací bílé hříbě z roku 2017 uhynulo, v roce 2018 porodila hnědáka po Rageese a v roce 2019 hnědku po Charm Spirit.

Nejstarší bělka Casta Diva byla jako dvouletá poslána do Japonska a obě zbylá hříbata závodí v Austrálii. Všechna jsou vítězi, Grand Bernini dokonce čtyř dostihů z jedenácti startů. V každém případě jsou alespoň dvě bílé dcery nadějnější vyhlídkou, než v případě Turf Club.

The Opera House, Grand Bernini a Utzon, Sporthorse Data

S Turf Club a The Opera House tedy náš přehled známých mutací končí. Ne tak výskyt dominantních běloušů v populaci: i po The Opera House se zvládli objevit další dominantně bílí koně, alespoň pokud můžeme soudit podle vzhledu. Zajímavým zvířetem je například venezuelský hřebec Nada Igual, narozený 2007, údajný několikanásobný vítěz i umístěný z 18 startů. V roce 2013 se ve Státech narodila Painting the Sky, vítězka dvou z šesti startů, aktuálně bez potomků. A Luminous, která ji následovala v roce 2015 na Novém Zélandě, je sice dcerou šedého Reliable Man, ale vzhledem jde o sněhobílou klisnu, kterou jako "white" uvádějí i stránky majitele. S dominant white plnokrevníky tedy zábava zatím určitě nekončí.

Domninant white fenomén: otázky pro budoucnost

Jakkoliv se "barevní" plnokrevníci - a v tomto smyslu zejména právě dominant white, kde Sodashi rozvířila skutečnou celosvětovou mánii - dostávají do centra pozornosti, ne vše je růžové a zalité sluncem. Populace dominant white plnokrevníků čelí třem zásadním problémům, z nichž dva tvoříme my lidé: zmatené registrace, nejasný genetický základ a neprobádané a nezvyklé chování W alel.

Registrace dominant white koní

Nebudu se na tomto místě vyjadřovat k ohnivým debatám ohledně samotného názvosloví, kde kolidují termíny "dominant white," "white spotting" a sem tam se připlete nějaké to sabino. Zásadní problém nastává jinde: zaprvé, v registracích barevných plnokrevníků Jockey Clubem, kde vládne naprostý a nekonzistentní zmatek. Ale zadruhé - barevní prlnokrevníci lákají i sportovní a zejména westernové chovatele a jejich plemenné knihy, kteří situaci ještě o pár levelů zhoršují.

Nejdříve se pojďme podívat na status quo amerického Jockey Clubu. Ten mimochodem stále ještě blahovolně prosazuje "grey or roan" politiku, ačkoliv "pravé roany" v historii plnokrevné populace bychom spočítali na prstech jedné ruky a dědičnost grey - vybělujících běloušů - a jejich krevní linie jsou perfektně známé a čitelné po celém světě. Autorka s povděkem kvituje, že Jockey Club se rozhoupal uznávat palomina a white zbarvení - ovšem PRÁVĚ palomina, nikoliv celou paletu dilutes a "double dilutes" odstínů včetně poměrně frekventovaných (a mohutně cílených) cremello koní. A právě "white" s výslovným "entire coat," tedy celotělovým projevem. Jak ale bez nejmenších pochyb ukazuje tento článek - W mutace je, komplexně vzato, spíš právě o "flecích" než čistě bílých koních.

Kam tahle zmatečná politika vede, to si můžeme názorně ukázat. Že Airdie Apache byl před třiceti lety registrován jako ryzák, to asi pochopí kde kdo, ale že v jednadvacátém století je jeho syn Aladin Dancer "vraníkem," vnučka Alla Aurora "ryzkou" a svého času dostihová hvězdička Starresha "hnědkou," to už vyžaduje notnou dávku tolerance:

Vraník, ryzka, hnědka. Dominant white realita jednadvacátého století.

Pokud jde o čistě plnokrevný pohled, fanoušci dominant white zbarvení si samozřejmě cestu najdou: řada fotografií je dostupná online a krevní linie dominant white koní, tak, jak je shrnuje tento článek, jsou poměrně dobře známé. Chybné registrace Jockey Clubem tak možná jsou důvodem k mírně ironickému pobavení, ale svět se kvůli nim nezboří. Závažnější důsledky tu jsou právě v souvislosti s registracemi a použitím dominant white plnokrevníků ve westernovém chovu pod hlavičkou APHA.

Na tomto místě drobně odbočím. V různích materiálech i plnokrevných databázích se velmi často dá najít také termín "extrémně vyjádřený sabino." Ten je používán zhruba ve smyslu synonyma pro dominant white a oba termíny často bývají uváděné spolu, s lomítkem či závorkou. V tomto případě jde spíš o jakési střetávání světů: dostihový zná spíše bílé plnokrevníky, okolní koňský a westernový zase používá sabino. A u "sportovních plnokrevníků" pro amatérské a hobby skokové soutěže, pro jejichž produkci jsou američtí dominant white hřebci s oblibou používání, jsou oba termíny zkrátka zaměňovány.

Zda je to tak správně, to je naprosto jiná věc. Laicky lze říci, že otázkou sabino versus dominant white na genové úrovni se stále zabývají vědci a dosud nebyla uspokojivě vyřešena. Fakta jsou následující: 1) některé typy W mutací jsou svým projevem skutečně velmi podobné sabino zbarvení, či lépe řečeno s ním zaměnitelné; 2) sabino alely JSOU lokalizované na KIT genu, stejně jako mutace W; 3) jak jsme si pověděli už v úvodu, leckdy nefunguje ani rozlišení podle neletální homozygotnosti sabino zbarvení, protože ani řada W homozygotů nemusí být letální.

Heterozygotní Sabino 1 zbarvení je typické lysinami, bílými ponožkami a fleky na břiše - a v tomto článku je nejeden dominant white plnokrevník, který se tomuto popisu blíží, např. v produkci Puchilinguiho. Na druhou stranu je poměrně známý fakt, že ačkoliv Sabino 1 dokáže vyprodukovat téměř bílého koně, potřebuje k tomu homozygotní formu. Dominant white bělouši se ale, jak víme, rodí bílí jako heterozygoti. "Genetická blízkost" obou vloh je tak víceméně jasná, ale detaily kolem obou zbarvení a ustálená terminologie prozatím nikoliv.

Co se zdá dít na scéně duálních registrací Jockey Clubu / APHA je poměrně zřejmé. Podobně jako Jockey Club v oficiálních směrnicích naprosto ignoruje nuance dominant white a vizuální různorodosti jeho projevů, tak APHA velkolepě přehlíží celý genetický základ dominant white a registruje tyto plnokrevníky podle svých barevných standardů: jako "roany" a "overa" a u celotělového projevu dokonce jako "palomina:"

"Palomino" Pure White Gold, "bay overo" Double Divine a "sabino perlino" Preakness Gold

Na tomto místě je třeba dodat: Pure White Gold, syn cremella Billionaira, geneticky musí být "single dilute", viz úvodní článek o cream alelách. Geneticky se tedy jeho klasifikace jako "palomino" ještě zdá být relativně v pořádku. Jenže Pure White Gold podle databází potomků předává oba druhy zbarvení, dominant white z non-white klisen i single dilutes potomky z klasicky zbarvených matek!

Pure White Gold je tak mimochodem jedním z živoucích hmatatelných důkazů, že dominant white a cream fenomény fungují nezávisle na sobě - ale pak by měly být v barevné registraci hřebce zcela jasně uváděny OBĚ varianty, a to naprosto bez debat. Žít ve světě, kde palomino hřebec dává nepigmentované potomky, nedává pražádný smysl.

Pure White Gold je také přesnou ukázkou, kam zmatek v registracích vede: ke zmatkům v čiré praktické použitelnosti. Pojďme se podívat na jiný a typičtější příklad než Pure White Gold, a sice onu kontroverzní registraci strakošů. "Strakaté" formy dominant white mutací jsou pořád legitimním projevem dominant white a ničeho jiného - a to je právě nesmírně podceněná karta z hlediska APHA. Dominant projevy se totiž zdají "vzájemně prohoditelné:" celobílý DW plnokrevník může dát strakatého potomka a strakatý zase celobílého. Nyní si představme, že APHA právě onoho "strakatého" dominant white koně zaregistruje jako skutečného strakoše. Na následujícím příkladu se můžeme podívat, co takový parádní plnokrevný "sabino" pak může v chovu vyrobit:

Painted La Riva a její dcera Halo La Riva, Sporthorse Data

Řečí "papírů" sice stále půjde o "extrémního sabina" a politicky vše může být v pořádku - ale přiznejme si, že očekávání chovatelů s vidinou konvenčně strakatého hříběte by v takovém případě asi dostala velmi nepříjemný zásah. Přesně to se ale s "APHA sabino" / dominant white plnokrevníky chovanými pro sportovní nebo westernové účely bude dít. A pokud "politicky papírově" je vše v pořádku, tak jako chovatel bych měla neodbytný dojem, že APHA jaksi inzeruje něco trochu jiného, než ve výsledku prodává.

APHA, potažmo sportovní chovatelé, se nicméně stále ještě nespokojují ani s takovými malichernostmi jako sabino registrace. Plemeník Hagia Sophia, jinak "sabino pinto," byl aktivně a hrdě otestován na letální overo syndrom a několik dalších dominantních bílých plnokrevníků je inzerováno s udělanými 6 panel testy. S případnými požadavky australských chovatelských organizací, které opravdu neznám, by to mohlo být pochopitelné; pohledem plnokrevného světa jde o úsměvnou, leč totální absurditu. Že to nikterak nepřispěje k lepšímu pochopení genetického pozadí bílých plnokrevníků v paint světě je nasnadě.

Hranice dominant white fenoménu

Když už je řeč o chovatelích, nakousněme další aspekt - pro některé samozřejmý, pro jiné absolutně nikoliv: genetická testace "flekatých" plnokrevníků.

O kus výš jsem nakousla tématiku sabino versus dominant white z genetického hlediska, což je uznávané dilema nejen vědců, ale i autorů pokoušejících se vysvětlit finesy zbarvení. Příznivce plnokrevníků trápí primárně trochu jiná otázka: ani ne to, jak ty zpropadené fleky pojmenovat, ale kde se v po staletí jednobarevné populaci vůbec berou. S dominant white máme v tomto aspektu jasno - a se strakoši typu Racey Remarque koneckonců také, když už se projeví jako konsolidovaná linie (kontroverze kolem původu zbarvení nechme stranou). Koncem minulého článku jsem ale naznačila problematiku výrazně odznakových koní, u kterých původ zbarvení vystopovat nelze. Část z nich má bílé fleky na břiše, a tak jsou konvenčně považováni za "sabino plnokrevníky," případně jakousi netypickou a jen mírně záhadnou odvozenou odrůdu strakatých plnokrevníků.

Článek o strakatých plnokrevnících byl zpracován pouhý týden před článkem o dominant white a já pocit vizuálního "postrčení" ráda zprostředkuji i čtenářům:

Ne že by při troše dobré vůle nešla rozeznat jednotlivá zbarvení, minimálně pro čtenáře této minisérie znalé už uvedených fotek. Nezaujatý čtenář se ale možná trošku zapotí a bude tápat, podle čeho se rozhodovat. Obrázky ukazují postupně hřebce Moonlark - plnokrevníka z "barevně čistých" linií, spontánní projev neznámého původu; The Honeypot Kid - strakoše z linie Racey Remarque, a Anahari - dominant white vnučku Airdie Apacheho. Troufnu si říct, že bez znalosti původů a genetického podkladu by čistě "vizuálně" toto zařazení správně neurčil vůbec nikdo.

Druhá sada obrázků bude zobrazovat: Freestyle Dancer - dominant white, Pintadito - původ zbarvení neznámý, a Painted La Riva - dominant white.

Pointa je podobná: Pintadito jako by z oka vypadla oběma dalším klisnám. Genetický podklad jejího zbarvení ale neznáme, podobně jako u Moonlarka. Podobně jako u "flashy" Australanů zmíněných na konci článku o strakoších... podobně jako u Talismanika... a podobně jako u desítek dalších raritně zbarvených koní po celém světě.

Genetické testování v podobných případech není žádnou oficiální povinností, nicméně z ryze praktického hlediska - včera bylo pozdě. Právě jasná klasifikace a mapování nových "záchytů" by nepochybně přispěly k projasnění situace a snad i adekvátním změnám.

Hravé W aneb bílí homozygoti

V běžném slovníku dnešních chovatelů se při spojení "bílý homozygot" patrně vynoří, na prvním místě, obava z letality. Jak už jsme si vysvětlili v úvodu článku, dominant white zbarvení se tento problém netýká: pokud se DW letalita vůbec projeví, končí raným abortem; většinou se ale vůbec neprojeví a W homozygot může být zcela normálním a zdravým koněm. Problém s dominantně bílými homozygoty leží v úplně jiné sféře:

Vlastně jsou tu problémy dva.

Prvním je samotný termín "homozygotnost" ve smyslu zdvojené W alely: známých bílých plnokrevných alel je deset, a jak se zdá, vůbec se "homozygotně" nechovají: v podstatě je jde sbírat jako květiny na louce. Žijeme v době genetického testování, a tak není problém odhalit hříbě, které nese W13/W20/W22 alely. Rozhodně jde o celkem knockout zásah do konvenčních úvah kolem koňských zbarvení.

Druhý zásadní problém je ale ještě překvapivější: dvě W alely totiž nesou i koně, kteří NEMAJÍ dva známé dominantně bílé předky.

Na prvním místě sem patří už zmíněný Pure White Gold, který by měl být testovaným homozygotem W20. Připomeňme, že Pure White Gold je po cremello hřebci z dominant white matky. Otázka, odkud vzal dvě W alely, je provokativnější, než se zdá: pokud by W alelu nesl Billionair, měl by sám mít W potomstvo - což ale nemá. Dlužno dodat, že Billionair má známé minimum potomků (méně než deset) a dělat závěry je dost obtížné.

Pojďme ale o krok dál: pořád se nabízí i možnost, že W20 homozygotem byla matka Pure White Golda. To by ovšem byl další knockout konceptu homozygotnosti, která rozhodně nepředpokládá, že pár homozygotních alel lze přenášet z jednoho rodiče kompletně na potomka.

Do třetice přichází otázka: jak by se takový bílý W homozygot měl chovat jako plemeník? Konvenční pohled říká, že by měl jednu z alel VŽDY předat potomkům - tedy dávat 100% dominant white hříbata. To se ale v případě Pure White Gold prokazataleně neděje. Zdá se tedy, že s dominant white zbarvením si budeme muset zvykat na poněkud nové koncepty dědičnosti, než jsme dosud byli zvyklí.

Závěr

Dominant white zbarvení - či jakýkoliv příbuzný termín chcete používat - sice doprovází plnokrevnou populaci už více než 100 let, ale jak se zdá, stále máme mnoho otázek k zodpovězení a mnoho překvapení před sebou. Tento článek proto prozatím berte jako otevřený pro budoucí doplnění.